Začátek podzimu zůstává nejčastějším obdobím, kdy lidé přemýšlejí o změně dodavatele energie, tedy obvykle elektřiny a plynu. Trend posledních tří let, kdy ubývá domácností, které se rozhodly přejít k jinému obchodníkovi, však zůstane zachován patrně i letos. I tak se stále vyplatí sledovat nabídky různých společností a při případné změně dodavatele si dát pozor na smluvní podmínky.
V roce 2012 změnilo dodavatele elektřiny přes 382 000 a dodavatele zemního plynu přes 344 000 domácností. Loni to bylo necelých 250 500 domácností v případě elektřiny a 198 400 u zemního plynu. Podle odhadů ani letošní rok dosavadní trend nezvrátí. Za prvních sedm měsíců přešlo k novému obchodníkovi s plynem 109 240 odběratelů a dodavatele elektřiny změnilo 113 581 domácností.
Doby, kdy to měli prodejci snadné a zákazníci se nechali snadno přemluvit, pomalu odeznívají. Stále více obcí přijímá vyhlášky zakazující podomní prodej a spotřebitelé se učí obezřetnosti. Do toho jsou tady smlouvy na dobu určitou, tedy se závazkem. Ty nahradily dříve běžné smlouvy na dobu neurčitou, které bylo možné bez problému vypovědět kdykoli v průběhu roku.
Dalším podstatným jevem je boj o zákazníky – dodavatelé se přebíjejí v nejlepších možných nabídkách. A tak není výjimkou, že domácnost, která podepíše změnu dodavatele, získá vzápětí lepší cenu u původního poskytovatele a rozhodne se od nové smlouvy odstoupit, což energetický zákon umožňuje.
Cena energií je klíčový důvod, jenž se drží v popředí zájmu zákazníků, kteří o změně dodavatele uvažují. Změna dodavatele se však vyplatí pouze v případě, kdy tímto krokem zákazník ušetří významnou částku a zároveň získá kvalitnější služby. Zejména u odběrů s nízkou spotřebou je kritérium kvalitních a spolehlivých služeb nejdůležitější, neboť atraktivní sleva u spotřeby okolo 1 MWh se na celkových ročních nákladech projeví jen nepatrně.
Domácnosti, které využívají elektřinu k běžnému provozu domácnosti (bez vytápění nebo ohřevu vody), mohou dosáhnout roční úspory jen v řádech stokorun. Zajímavější je změna dodavatele pro domácnosti, které vytápějí rodinný domů elektřinou nebo zemním plynem. Nabídky dodavatelů se v tomto případě liší v řádech tisíců korun ročně.
V každém případě je třeba při změně dodavatele dbát na znění smluvních podmínek, které jsou často netransparentní a obsahují ustanovení, která jsou značně nevýhodná pro spotřebitele. Najdou se i podmínky vysloveně nezákonné, jež jsou v rozporu se zvláštními ustanoveními zákona na ochranu spotřebitele jakožto slabší smluvní strany.
Všeobecné obchodní podmínky dodavatelů elektřiny obecně obsahují možnost jejich jednostranné změny ze strany dodavatele, především co se týká ceny služeb a energie. Pokud dodavatel zákazníkovi oznámí, že dojde ke zvýšení ceny nebo ke změně jiných smluvních podmínek nejpozději do třiceti dnů přede dnem jejich účinnosti a současně ho poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy nejpozději deset dnů přede dnem zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek.
Někteří dodavatelé si však toto ustanovení vykládají po svém a považují za oznámení změny zákazníkovi pouhé uveřejnění této změny na svých webových stránkách. Zákazník se však může svobodně rozhodnout, zda je pro něj nadále vhodné setrvat v uzavřeném smluvním vztahu, pouze v případě, kdy je přímo informován o změně, a proto musí být oznámení učiněno individuálně a adresně. Je-li sdělení neadresné, má spotřebitel podle zákona možnost odstoupit od smlouvy až do tří měsíců od data zvýšení ceny nebo jiné změny podmínek.
Dalším nešvarem jsou ujednání o povinnosti hradit širokou škálu smluvních pokut, a to i navzdory rozhodnutí Ústavního soudu, který je toho názoru, že smluvní pokuty v zásadě nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, ale měly by být součástí spotřebitelské smlouvy samotné.
Řada pro spotřebitele nevýhodných ustanovení se týká uzavírání smluv mimo prostory obvyklé k podnikání, tedy například při návštěvě podomního prodejce. Některé společnosti ve svých obchodních podmínkách stanoví, že pokud si zákazník sjednal návštěvu zástupce společnosti za účelem uzavření smlouvy, není oprávněn od smlouvy odstoupit. Takový argument ale nemá oporu v zákoně, pravidlo o účelu návštěvy bylo vypuštěno již za účinnosti starého občanského zákoníku.
Jinde obchodní podmínky společností zase obsahují souhlas spotřebitele s tím, že mu při uzavření smlouvy mimo prostory obvyklé k podnikání mohou povinné informace podle zákona sdělit i prostřednictvím webových stránek. Ty však nesplňují formu požadovanou zákonem, tedy písemnou nebo textovou v případě, že spotřebitel s textovou podobou souhlasil, protože každé oznámení musí být učiněno individuálně a adresně.
