Tehdy ECB sázela na dočasnost inflačního šoku, který způsobila kombinace covidové uzávěry, drahých energií a rozpadlých dodavatelských řetězců. Se zvyšováním sazeb proto dlouho vyčkávala a reagovala až jako poslední z velkých centrálních bank, čímž zvýšila její celospolečenské náklady.
Tato nepříjemná zkušenost je podle nás v Radě guvernérů stále velmi živá – a je také důvodem, proč bude centrální banka přistupovat k typově podobnému šoku – byť zatím znatelně menšího rozsahu – velmi obezřetně.
Nejistota ohledně dopadů blízkovýchodního konfliktu zůstává enormní – ani osmnáctý den se nezdá, že by se blížila deeskalace, a hlavně výraznější zprůchodnění Hormuzského průlivu. Z pohledu ECB tak dává smysl zvolit vyčkávací přístup.
Dražší pohonné hmoty se ale začnou do inflace v eurozóně promítat už v březnu. Oproti našemu původnímu odhadu, který počítal s viditelným podstřelováním 2% cíle po většinu roku, nyní očekáváme průměrnou inflaci 2,2 procenta (původně 1,8 %, pozn. aut.).
Prozatím tak počítáme s relativně omezenými druhotnými dopady – tedy průsakem prvotního energetického šoku do cen zboží a služeb v celé ekonomice. To se ale při déletrvajícím konfliktu může rychle změnit.
A právě na tzv. druhotné dopady už měnová politika typicky reaguje. Podobně je tomu v případě inflačních očekávání, respektive jejich možného odkotvení z titulu vyšších cen energií, čemuž se bude chtít ECB za každou cenu vyhnout.
Shrnuto, podtrženo: Naším základním scénářem zůstává stabilita úrokových sazeb ECB, její rétorika se ale naladí na jestřábí notu. Zároveň je potřeba zdůraznit jedno riziko. ECB vůči současnému typu šoku citlivější než jiné centrální banky právě kvůli své nedávné zkušenosti.
Aktuální tržní sázky na jedno zvýšení sazeb v letošním roce tak nemusí být zcela mimo, neboť reflektují nastavení uvnitř Rady guvernérů – za žádnou cenu neopakovat chyby z let 2022–2023.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
