Někdejší vládní strany si už několik měsíců zvykají na novou, opoziční roli, což jim zatím moc nejde. Jsou spíše jen pozorovateli koaliční jízdy směrem k hlavním předvolebním slibům, ať už to je zásadní změna stavebního zákona nebo zestátnění České televize.
A tak si ta část veřejnosti, která je nespokojená s výsledky podzimních voleb, našla nového šéfa opozice – prezidenta Petra Pavla. Vidí v něm svou prodlouženou ruku, která to může koaličnímu kabinetu pořádně zavařit.
Nutno podotknout, že je k tomu Pavel sám trochu navedl, i když nic takového nejspíš ani neměl v plánu. Jeho cena u nespokojené části veřejnosti vzrostla zejména poté, co odmítnul jmenovat čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka ministrem – byť s tím nakonec souhlasili i příznivci vlády.
Jenže tím právě tato část nespokojené veřejnosti tlačí Pavla do role, kterou on očividně hrát nechce. Patrně si to uvědomil nejpozději ve chvíli, kdy poděkoval za podporu desítkám tisíc lidí, kteří se začátkem února sešly v centru Prahy i na dalších místech.
Demonstraci pod názvem Stojíme za prezidentem svolal spolek Milion chvilek pro demokracii a možná i toto sdružení si už uvědomilo, že dělá Pavlovi trochu medvědí službu – pokud chce, aby ještě jednou kandidoval na Hrad.
Ostatně představitelé vládní koalice okamžitě využili tuto situaci k tomu, aby Petr Pavlovi sami dali nálepku lídra opozice, čímž ho samozřejmě chtějí shodit u svých voličů, a připravit si vhodnější půdu před prezidentskými volbami.
Pavlovi to nepochybně není příjemné, i když se může těžko zbavit „podezření“, že s bývalou koalicí Petra Fialy (ODS) si více rozuměl, a to zejména v zahraničněpolitických otázkách, kde je i prezidentova nejsilnější kompetence.
Pokud ze sebe chce aspoň částečně setřít nátěr opozičního předáka, nemohl si Pavel zvolit lepší možnost, než návrh státního rozpočtu – v rozhovoru pro Deník.cz totiž uvedl, že ho nehodlá vetovat, přestože předloha kvůli příliš vysokému schodku 310 miliard porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti.
K tomu je zapotřebí dodat, že nemálo Pavlových příznivců a současně odpůrců současné vlády věřili, nebo aspoň doufali, že prezident vrátí nejdůležitější zákon roku zpátky Poslanecké sněmovně. Ačkoli k němu má výhrady, neudělá to.
Jedním z důvodů je nepochybně také to, že by se tím nálepky opozičního vůdce zbavoval ještě hůř než doteď. Navíc nesmíme zapomenout na to, že Pavel podepsal zákon o státním rozpočtu i předchozí Fialově vládě, byť mu jeho poradci doporučovali, ať ho vrátí.
Pokud by tedy tentokrát návrh státního rozpočtu vrátil, nepochybně by mu to mnozí přehazovali jako uplatňování dvojího metru. Není možné jednou nad klíčovou předlohou zamhouřit oko a podruhé ji shodit ze stolu.
Pavel se tím snaží ukázat, že nekope jen za jednu část politického spektra, ale že chce být vyvážený. Ani to mu ale nejspíš nepomůže k tomu, že ho stále budou někteří označovat za lídra opozice – když se jim to bude zrovna hodit.
