Při stescích nad výší, či spíše níží tuzemských platů ve srovnání s těmi v Rakousku nebo Německu se často zapomíná hned na několik důvodů, které se na tom podílejí. Je to úroveň cen, míra zdanění a skladba výroby. Ta sama navíc nutí firmy k nižším mzdám, kvůli konkurenci čekající dále na východ.
Mnoho lidí si v Česku stěžuje, že jsou jejich příjmy ve srovnání se západními sousedy o dost nižší. „Je to sice pravda, ale přímé srovnání nestačí. Když se na rozdíly mezi jednotlivými zeměmi podíváme zblízka, nevedeme si vůbec tak špatně, jak by se mohlo zdát,“ říká Tomáš Surka, výkonný ředitel personálně-poradenské společnosti McROY pro střední a východní Evropu.
CENOVÁ ÚROVEŇ
Kritici nízkých příjmů zapomínají na to, že cenová úroveň je mezi jednotlivými státy výrazně odlišná. Kdyby Češi začali vydělávat například stejně jako Rakušané, vydělávali by vlastně mnohem více než pracovníci v Rakousku. Výrazně nižší jsou v Česku ceny bytů, nájmy, veškeré služby, ale i další zboží – například oblíbené pivo.
Příkladem může být porovnání Prahy s Vídní. Podle statistik mají obyvatelé rakouského hlavního města příjmy vyšší o 94 procent než Pražané. Kupní síla obyvatel Vídně je však vyšší jen o 32 procent. Důvodem jsou například dvojnásobné ceny mnoha služeb nebo o polovinu vyšší nájmy.
DAŇOVÝ SYSTÉM A SKLADBA VÝROBY
Každá země má jiný daňový systém. Znamená to, že z hrubého platu zůstává jiná částka na čistou mzdu, a jinou daňovou sazbou jsou zatížené nákupy. „Obzvlášť vysoké daně platí lidé ve skandinávských zemích, ale také ve Francii nebo Itálii. Státy východní Evropy mají pro zaměstnance spíše nižší daňové zatížení,“ uvádí Surka.
Za nižší platy často může především celkově nižší produktivita české ekonomiky. Neznamená to však, že na stejné pozici lidé v jedné zemi pracují více produktivně než v jiné. Skutečný význam nižší produktivity spočívá v tom, že výrobek, který se v Česku vyrobí, má často nižší průměrnou prodejní cenu než kupříkladu německý produkt.
„Českou ekonomiku tvoří z velké části výroba s nižší přidanou hodnotou. V tuzemských továrnách vznikají mnohdy tak zvané meziprodukty, které se odvážejí do firem, kde z nich teprve vyrobí dražší zboží,“ poznamenává ředitel.
TLAK KONKURENCE
Je scestné si myslet, že když pracovník v Německu vydělává 3000 eur, má český dělník pracující pro stejnou firmu nárok na stejnou odměnu. To by si německá firma pobočku v Čechách nebo na Moravě možná vůbec neotevřela. Nebo by ji přesunula dále na východ. To je důsledek skladby tuzemské výroby.
Aby tuzemské platy rostly rychleji, je nutné pracovat na změně skladby ekonomiky a přilákat nové investice v oblasti výroby a služeb s vysokou přidanou hodnotou.
„Tímto směrem by vláda měla upřít svoji pozornost, další montovny změnu nepřinesou. Vyplatí se také systematická podpora českých podnikatelů, kteří nechávají právě výrobu s vyšší přidanou hodnotou v domácí ekonomice a své zisky zde reinvestují. Jimi vytvořená hodnota tak neodplouvá do jiných zemí,“ uzavírá Tomáš Surka.
