Koncepce tak mimo jiného nepočítá se stoupající důležitostí akumulace či agregace flexibility, přičemž obojí ale již bylo legislativně ukotveno prostřednictvím letošní novely energetického zákona známé jako Lex OZE III.
To proto, že se k tomu Česko zavázalo v Bruselu, ale investoři v Česku museli čekat na klopotné „překlopení“ do české legislativy a tyto prvky tuzemské energetice chyběly a chybí. Přechod na nízkouhlíkovou energetiku u nás beztak řídí Národní akční plán adaptace na změnu klimatu.
Znamená to tedy, že SEK nepotřebujeme, že je zbytečné dokument vůbec aktualizovat? Ne tak docela, energetika je natolik regulované prostředí, že jeden centrální popis vize na dlouho let dopředu je užitečný.
Chceme energie hlavně levné, nebo dekarbonizovat, seč nám síly stačí? Má naše energetika stát a padat s několika velkými zdroji, nebo být co nejvíce decentrální? Jak důležitá je pro nás energetická bezpečnost, ať už ve smyslu soběstačnosti ve výrobě nebo robustnosti přenosové sítě?
Všechno naráz a v maximální možné míře mít nelze, je třeba dělat kompromisy. A ideálně ne „česky“, tedy nahodile na základě toho, co se komu zrovna hodí. Energetická koncepce je v principu „funkcí“ tří parametrů: Bezpečnosti, ceny a uhlíkové náročnosti (budoucí bezpečnost, pozn. aut.).
Na tomto pořadí priorit v Česku panuje patrně v zásadě široká shoda napříč společností a politickým spektrem, takže problém bude asi jen v naznačeném „předbíhání ve frontě“, kde i každý cíl lze plnit více či méně ve prospěch různých podnikatelských skupin.
Potřebujeme tedy jasnou prioritizaci výše zmíněných cílů, a to takovou, na které najdeme shodu nad rámec jednoho volebního období. Je škoda, že současná vláda aktualizaci SEK nakonec neprojednala a prý se k tomu do konce mandátu ani nechystá.
Nezbývá než doufat, že se k tomu odhodlá nějaká příští, třeba za dalších deset let nebo alespoň do konce tohoto století. Mezitím snad nezažijeme další blackouty.
Autor je zakladatel skupiny Amper
(Redakčně upraveno)
