Hospodářství eurozóny ve srovnání s USA loni výrazně zpomalilo. Vrchol hospodářského růstu zde byl v roce 2017, kdy HDP rostlo o 2,8 %. Od té doby došlo k výraznému poklesu na současných 1,2 %. Naproti tomu v USA se poslední dva roky růst HDP stále zvyšuje, v současnosti dosahuje 3,2 %. Eurozóna je aktuálně ve vleku USA a Číny. V případě, že by došlo ke zpomalení v USA, se tato skutečnost projeví i ve zpomalení, stagnaci či propadu evropské ekonomiky. V této situaci má eurozóna výrazně omezenější prostor pro ekonomickou stimulaci, a to z následujících důvodů:
1) Evropské centrální banka (ECB) ve své měnové politice do značné míry vyčerpala munici. Základní sazby jsou na nule a na limity narazilo i nakupování vládních dluhopisů členských zemí. Navíc, komerční banky již dnes mají přebytek volných peněz, čímž případná stimulace ze strany ECB bude mít omezený účinek.
2) Rozpočtová politika má omezený prostor pro další expanzi s ohledem na pravidla eurozóny ohledně zadlužování členských států. Jedině Německo má prostor zvýšit fiskální deficit, avšak už i tato země naráží na svůj dluhový limit.
3) Ekonomika eurozóny je mnohem otevřenější než ekonomika USA, a tudíž je i citlivější na dopady současné obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy.
4) Fragmentovaná politická scéna po volbách do Evropského parlamentu a chystaná změna ve vedení ECB mohou vést k další paralýze hospodářské politiky.
5) Jakékoliv kreativnější stimulační kroky v eurozóně budou podníceny až výrazným propadem růstu a nebudou proaktivní. To je zkušenost z krize eurozóny, tedy od roku 2010.
Eurozóna má proto omezený prostor reagovat vnitřními opatřeními na domácí zpomalení růstu, a tudíž je závislá na zahraničním růstu a hospodářsko-politických krocích USA a Číny. U obou těchto hráčů je prostor pro další uvolnění měnové a fiskální politiky větší, ale tyto kroky se budou odvíjet od domácích podmínek v Číně a USA bez ohledu na stav hospodářství eurozóny.
Ve střednědobém horizontu zde existují i strukturální problémy eurozóny, které omezují výraznější růst ekonomiky. Jedná se především o neflexibilní trhy práce a zboží, nízkou produktivitu práce a kapitálu, vysoké zadlužení vlád, stále pokulhávající bankovní sektor a zaostávání v inovacích za USA a Čínou. Evropské firmy mají nižší výdaje na výzkum a inovace, a tím pádem i menší počet nově přihlášených patentů a dále investují méně do startupových firem.
Investoři by tedy neměli být ukolébáni klidnou situací, která nyní na evropských trzích vládne. Tento klid pramení právě z růstu USA a Číny. V případě zaklopýtnutí těchto dvou největších ekonomik jsou na případné ozdravné procesy a stimulaci hospodářství daleko lépe připraveny a vybaveny Spojené státy.
Autor je člen investičního výboru Broker Trust
(Redakčně upraveno)
