Ke konci uplynulého roku táhly průmysl, jak vyplývá z čerstvých údajů Českého statistického úřadu, zejména producenti kovových výrobků, elektrických zařízení a konečně i strojírenství. To na druhou stranu nadále nevykazuje nijak oslnivé nárůsty nových zakázek.
Na druhé straně na své mantinely jako by narážel premiant posledních let – segment automotive. Jde pravděpodobně primárně o důsledek vysokého využití výrobních kapacit, protože nové objednávky přes určité zvolnění v dynamice dál relativně slušně rostou.
Zpracovatelský průmysl za celý uplynulý rok rostl o 1,4 procenta. V tomto roce očekáváme přes vysokou nejistotu lehké zrychlení výkonu dané primárně rostoucími domácími investicemi a lehkým pozitivním obratem v zahraniční poptávce. Celkově očekáváme růst v blízkosti tří procent.
Nerovnoměrnost ve výkonu s vysokou pravděpodobností přetrvá, mohla by však být menší než v uplynulých letech. Od energeticky náročných odvětví sice neočekáváme žádné zázraky, zdá se však, že své dno označkovaly v roce 2024 a v roce 2026 by mohly pokračovat v opatrné stabilizaci.
Pomáhat jim může i startující investiční cyklus v sousedním Německu, který může podnítit poptávku po základních kovech a stavebních materiálech. V tomto kontextu by se mohlo začít dařit o něco lépe také nejcykličtějším odvětvím v čele se strojírenstvím. Na druhou stranu automotive bude mít čím dál menší manévrovací prostor zůstat jediným tahounem českého průmyslu.
Přes relativně pozitivní vyhlídky samozřejmě český průmysl čelí velké řadě nejistot. Na prvním místě je to možnost opětovné eskalace obchodního napětí mezi Evropou a USA, a pak velmi ostrá konkurence z Číny vypořádávající se s nadprodukcí řady svých odvětví (včetně automotive, pozn. aut.).
Autor je hlavní ekonom skupiny ČSOB
(Redakčně upraveno)
