Donald Trump se příliš netají svou snahou dotlačit Fed ke snížení úrokových sazeb a v souvislosti s tím i obsadit panel FOMC (Federální výbor pro otevřený trh, pozn. red.), který o úrokových sazbách rozhoduje, podobně smýšlejícími lidmi.
Zapojení ministerstva spravedlnosti je jen dalším prostředkem ve vyostřeném boji mezi politickou mocí a měnovou autoritou. Pokusy o snížení dopadu vysokých úrokových sazeb na běžné Američany se však netýkají pouze nastavení měnověpolitických sazeb.
To ilustrují i nedávné Trumpovy úvahy o zastropování úrokových sazeb na kreditních kartách na 10 procentech po dobu jednoho roku či vládou sponzorovaný nákup cenných papírů krytých hypotékami (tzv. mortgage backed Securities, pozn. aut.) ve výši 200 miliard dolarů s cílem redukovat hypoteční sazby, jež se v případě třicetiletých hypoték pohybují lehce nad 6% hranicí.
Nárůst obav o nezávislost Fedu ale mívá zpravidla opačný efekt. Prvotní reakce na finančních trzích byla téměř učebnicová. Úrokové sazby s kratšími splatnostmi více odvislé od nastavení měnové politiky klesly, zatímco ty s delšími splatnostmi vyskočily. To odráželo jednak zvýšená inflační očekávání, ale také vyšší požadovanou kompenzaci za držbu amerického dluhu.
Ve výsledném zúčtování by poškození nezávislosti Fedu znamenalo strmější tvar výnosové křivky a obecně vyšší úrokové sazby, dále mimo jiné i menší důvěru v americký dolar a naopak větší zájem o aktiva, jako je zlato, stříbro či bitcoin. Tamní spotřebitele by nepotěšila ani potenciálně zvýšená inflace.
Z předchozí zkušenosti s ústupky od zprvu ostré rétoriky a s ohledem na to, že zdaleka nejde o první potyčku, byla reakce investorů nakonec poměrně pragmatická. Úrokové sazby jsou po nižší než očekávané prosincové inflaci opět tam, kde byly před vypuknutím vyšetřování, zatímco oslabení amerického dolaru a akcií je v celkovém kontextu mikroskopické.
To je ale zatím jen malá ochutnávka toho, co by následovalo v případě, že by se měnová politika podřídila politické moci. Toto riziko nás letos bude nepochybně doprovázet i vzhledem k blížící se obměně ve vedení Fedu a může to být jeden z faktorů, který udrží výnosy amerických dluhopisů na zvýšených úrovních.
Nezávislost centrálních bank tvoří jedno ze základních dogmat novodobé měnové politiky a její ohrožení riskuje ztrátu důvěru v ekonomiku. Exemplárními případy jsou Turecko, Argentina či Venezuela.
Nejdůležitější devizu, kterou Fed má, tak není jeho bilanční suma čítající téměř 6,6 bilionu dolarů, ale kredibilita a politická nezávislost instituce. To platí pro jakoukoliv centrální banku, samozřejmě včetně České národní banky, bez ohledu na to, že má v poměru k velikosti ekonomiky jedny z největších devizových rezerv na světě.
