Ta je dána jednak předchozím růstem cen ropy, který toto riziko zčásti zaceňoval, a jednak tím, že ropný trh zatím zjevně nepočítá s nejhorším scénářem, tedy s dlouhodobým fyzickým narušením dodávek. Pro další vývoj bude klíčové, jak velká část fyzické produkce ropy na Blízkém východě se ocitne mimo trh a jak dlouho tento výpadek potrvá.
Zcela zásadní je v tomto ohledu provoz v Hormuzském průlivu, který se nyní poprvé v moderní historii fakticky zastavil. Nejde přitom primárně o důsledek přímých Íránských útoků, ale spíš o preventivní omezení kvůli skokovému zdražení pojištění tankerů v tomto „škrtícím bodě“.
Hormuzským průlivem se přepravuje zhruba 20 procent světových dodávek ropy, jeho dlouhodobá blokáda by proto znamenala výraznější růst cen ropy nad hranici 100 dolarů za barel. Růst cen ropy však může krátkodobě tlumit několik faktorů.
Za prvé, ropný trh je na začátku roku 2025 v relativně pohodlném přebytku téměř 2 mil. barelů denně, což může zčásti vykrýt případný výpadek těžby na Blízkém východě. Za druhé, Saúdská Arábie a SAE dokážou část produkce přesměrovat mimo Hormuzský průliv.
Za třetí, krátkodobý výpadek mohou USA tlumit uvolněním strategických rezerv. A za čtvrté, v horizontu 6–9 měsíců lze čekat vyšší produkci amerických těžařů břidlicové ropy v reakci na skokový nárůst cen.
Vedle ropy hrozí podstatné riziko narušení dodávek také na globálním trhu se zkapalněným zemním plynem (LNG). Katar je třetím největším vývozcem LNG se zhruba 20% podílem na globálním trhu, přičemž více než čtyři pětiny jeho exportů míří přes Hormuzský průliv do Asie (do EU jen zhruba 10 %, pozn. aut.).
Pokud by katarské dodávky LNG výrazně poklesly, ceny by vyskočily jak v Asii, tak v Evropě – oba trhy by se totiž začaly přetahovat o alternativní dodávky, zejména z USA. Tento negativní scénář se v cenách plynu projevoval již v pondělí dopoledne – evropský plynový benchmark TTF zdražoval o 20 procent na 40 EUR/MWh právě kvůli obavám z nižších dodávek.
Z pohledu globální ekonomiky je hlavním rizikem opětovné zvýšení inflačních tlaků v kombinaci se slabším hospodářským růstem. Jde v zásadě o stagflační šok, kterých jsme v posledních letech viděli hned několik. Rozsah tohoto šoku ale nebude určovat bezprostřední volatilita na trzích, ale zejména to, jak výrazně ceny vzrostou a jak dlouho zůstanou zvýšené.
Vyšší averze k riziku, která vede k výplachu na akciových trzích, je naopak živnou půdou pro zlato – tradičnímu bezpečnému přístavu – jehož cena atakuje 5 400 dolarů. Vyšší geopolitická prémie tak podporuje tzv. debasement trade, ze kterého zlato profituje už déle než rok. Posiluje také dolar, kterému podobné typy šoků – kombinace vyšších cen ropy a déletrvajícího konfliktu – hrají do karet.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
