I když se mladším profesionálům podaří najít práci, financializace ekonomiky znamená, že jeden příjem zdaleka nestačí k uživení rodiny, když je třeba hradit pojištění, vzdělání a nájem, případně splácet hypotéku.
K tomu přispívají i technologie, které ve formě softwaru, AI a automatizace devalvují mzdy a ukrajují čím dál víc pracovních míst z nejrůznějších oborů. Až díky riziku, že se společnost rozštěpí vedví, si uvědomíme, že opatření proti covidu-19 nebyla jen panickou reakcí, ale počátkem nové éry definované základním nepodmíněným příjmem (UBI).
Ten vede k zásadním změnám sil a struktur ve společnosti i způsobu, jak se geograficky projevují. Hlavním zdrojem pracovních míst byla po celé generace velká města.
V nové éře UBI, úbytku pracovních míst kvůli technologickému rozvoji a častější práce z domova, která se stala za pandemie standardem, jsou však kancelářské prostory ve městech náhle předimenzované a z poloviny zejí prázdnotou.
Komerční hodnota kancelářských budov se propadá, spolu s cenou komerčně využívaných nemovitostí, kde sídlí restaurace a obchody určené lidem dojíždějícím do zaměstnání.
Zavedení základního nepodmíněného příjmu přináší také změny v tom, jak přistupujeme k rovnováze mezi prací a soukromým životem. Mnozí mladí lidé tak mohou dál žít v komunitách, v nichž vyrůstali. Navíc začínají opouštět velká města i profesionálové a marginální pracovníci, protože mizí pracovní příležitosti a život v malých, předražených bytečcích ve čtvrtích s vysokou kriminalitou ztrácí na přitažlivosti.
Autor je makroanalytický stratég Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
