Pokud by se úspora dostavila, jak naznačuje dosavadní česká zkušenost, mohla by dosahovat jedné miliardy korun ročně.
Například studie zveřejněná v nejnovějším vydání odborného časopisu Journal of Economic Behavior & Organization, vycházející z britských dat, shledává, že sloučení nemocnic obecně vede k růstu čekací doby pro pacienty.
Snížení čekací doby lze vysledovat pouze v případě nemocničních zařízení, která jsou zřetelněji orientována na dosahování finančního zisku. Což by ale nebyl případ zmíněných českých zařízení. Sloučení nemocnic obecně vede k nárůstu čekací doby také podle studie vycházející z nizozemských dat.
Prodloužení čekací doby přitom nemusí být v případě sloučení zmíněných pražských nemocnic vyváženo úsporami. Mezinárodní studie v tomto směru totiž dospívají k nejednoznačným výsledkům.
Ovšem ryze česká zkušenost na možnost úspory ukazuje. Studie „The Reducing Hospital Costs through Horizontal Integration“ z roku 2018, stavějící výhradně na českých datech, dospívá k závěru, že integrace tuzemských nemocnic v průměru vedla k úspoře 4,6 procenta nákladů na léčbu pacientů.
Fakultní nemocnice Motol v loňském roce vykázala náklady ve výši 17,3 miliardy korun. Nemocnice Na Homolce hospodařila s náklady 4,6 miliardy korun. Pokud by se sloučením podařilo dosáhnout celkové úspory 4,6 procenta, úspora sloučeného celku by v dnešních cenách činila zhruba jednu miliardu korun.
Úspor ve slučování dvou pražských, takřka sousedících nemocnic, by mělo být dosaženo eliminací duplicit v provozních a administrativních oblastech, aniž by došlo k výraznějšímu poklesu početního stavu personálu.
Nákupy a provoz vzniklého sloučeného nemocničního komplexu by měly být výhodnější díky úsporám z rozsahu. Plný efekt se ale nedostaví hned, nýbrž po jednom až dvou letech od zahájení procesu integrace, neboť může být třeba počátečních investic, například do integrace IT systémů.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
