Ve své zprávě OECD mimo jiné konstatuje, že si Česko vede dobře, pokud jde o cíle udržitelného rozvoje týkající se chudoby, vody a biologické rozmanitosti. „Avšak skutečnost, že česká ekonomika klade důraz na uhlí, intenzivní průmyslovou a zemědělskou činnost a rozvoj silniční infrastruktury, umocňuje environmentální problémy,“ varovala organizace.

Dodala, že část populace je stále dlouhodobě vystavena znečištění ovzduší. Mezi nejvíce postižené regiony v celé Evropě patří Ostravsko, vysoké koncentrace škodlivin jsou ovšem i v jiných regionech včetně Prahy nebo Brna. Největší problémy v oblasti kvality ovzduší přitom nadále způsobuje doprava a spalování fosilních paliv v domácnostech. OECD odhaduje, že celkové náklady spojené se znečištěným ovzduším odpovídaly v roce 2016 hodnotě šest procent HDP.

„Má-li Česká republika dosáhnout svých dlouhodobých cílů v oblasti klimatu, bude třeba, aby posílila politické odhodlání k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství,“ uvedl ve zprávě šéf OECD Ángel Gurría. „Hlavní priority by měly být dvě: jednak uvést energetickou politiku do souladu s politikou v oblasti klimatu a s Pařížskou dohodou, jednak upravit zdanění energie tak, aby vedlo ke smysluplné ceně za uhlík.“

Kotlíkové dotace

Ministr životního prostředí Richard Brabec uvedl, že Česko dostalo od organizace 46 doporučení. „Některé kroky již realizujeme, například přechod na oběhové hospodářství v rámci přípravy nového odpadového zákona, který chceme předložit do konce roku,“ řekl. Se zástupci OECD se shodl na tom, že v otázce znečištění ovzduší je nejlepší cestou ke zlepšení snížení emisí z lokálních topenišť a v autodopravě.

Lidé například mohou dostávat dotace na výměnu svých starých kotlů za modernější, a tudíž více ekologické. Ministerstvo životního prostředí hodlá rozdělit do roku 2020 na devět miliard korun. Když ministr Brabec loni představoval druhou vlnu dotací, připomněl, že v prvním kole bylo přijato více než 30 tisíc žádostí. V druhé vlně jsou vyčleněny 3,4 miliardy korun, přičemž vyměněno by mohlo být až 35 tisíc kotlů.

Tisíce mrtvých ročně

Centrum pro životní prostředí a zdraví vloni představilo studii, podle níž může nadměrné znečištění ovzduší každý rok za deset až dvanáct tisíc úmrtí, přičemž jen v Praze to je více než 500 životů. Nejčastějším důvodem znečištění je doprava, zvlášť nebezpečný je ultra jemný prach pocházející z dieselových motorů. Ten na některých místech Prahy několikanásobně překročil povolené limity. Problematické je rovněž vytápění v rodinných domech.

„Kromě předčasných úmrtí má znečištění ovzduší na svědomí také hospitalizace pro vážná onemocnění dýchacího ústrojí a srdečně-cévní onemocnění, zvýšení výskytu bronchitid nebo astmatických příznaků u dětí,“ uvedl Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.

Podle letošní zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá kvůli znečištěnému ovzduší na celém světě sedm milionů lidí ročně. Za posledních šest let se přitom tento údaj prakticky nezměnil. Znamená to, že vzduch s vysokými koncentracemi škodlivin dýchá devět z deseti obyvatel modré planety. Více než devadesát procent úmrtí, k nimž přispívá znečištění ovzduší, připadá na země s nízkými či středními příjmy, především v Asii a v Africe.

Miliardové ztráty

Ekonomové z Centra životního prostředí Univerzity Karlovy před časem zase podle poměrně složitých modelů a tabulek vypočítali takzvané externí náklady, které by vyvolala těžba uhlí za ekologickými limity v severozápadních Čechách. Pokud by se vydolovaly a spálily všechny zásoby pod Horním Jiřetínem nebo v těsném sousedství Litvínova, škody na lidském zdraví by kvůli exhalacím v ovzduší dosáhly 374,8 miliardy korun. Na další desítky miliard by vyšly škody způsobené na přírodě či v zemědělství.

„Veřejnost i odborníci spojují otázku limitů těžby především s bouráním obcí, vlivem těžby na krajinu a uvolněním uhlí pro české teplárenství. Považovali jsme za přínosné vnést do toho nový prvek, kterým se zatím nikdo podrobněji nezabýval – jak vysoké budou dopady, takzvané externí náklady, když uhlí za limity spálíme v teplárnách a elektrárnách,“ uvedl před časem vedoucí autor studie Jan Melichar.