Když k tomu navíc přidáme relativně nízké veřejné zadlužení (43 % HDP), vypadá situace relativně pozitivně. Realita uvnitř českých veřejných financí je však při detailnějším pohledu daleko méně optimistická.
Rostoucí podíl automaticky valorizovaných mandatorních výdajů, nové výrazné výdaje na obranu, energetiku a zelenou transformaci a výpadek mimořádných dočasných příjmů (jako daň z mimořádných zisků) dělají z každoročního sestavování rozpočtu mimořádně složité rozpočtové úsilí.
Přes nesporný úspěch při snižování deficitu veřejných financí vidíme tak v posledních letech také výrazný pokles rezervních prostředků – v tomto roce musely být například dotace na obnovitelné zdroje financovány z vládní rozpočtové rezervy.
Na nízký manévrovací prostor a vnitřní napětí v rozpočtech bude narážet také nová vláda vzešlá z víkendových voleb. I když se většina politických stran zaklíná tím, že hodlá primárně racionalizovat výdaje a hledat úspory skrze větší efektivitu (například digitalizací státní správy), půjde o běh na dlouhou trať. Logicky tak vyvstane otázka, jak posílit rozpočtové příjmy.
Nejlépe samozřejmě skrze rychlejší růst ekonomiky – scénář „win-win“, ve kterém se mají nakonec všichni lépe. Problém je, že česká ekonomika je pod výrazným strukturálním tlakem, nastartovaným vysokými cenami energií, zelenou transformací a v neposlední řadě fragmentací globálního obchodu.
Exportně orientovaný průmysl může spíše potřebovat v nejbližších letech určitou asistenci. Těžko minimálně pro následující volební období sázet na tempa růstu ekonomiky, která by výrazně překonávala dvě procenta.
V takovém případě asi nezbyde nové vládě, než se dříve nebo později podívat na to, kde by se do rozpočtu daly sehnat nové příjmy. Opakovaná doporučení mezinárodních institucí (naposledy OECD) zní poměrně jasně – ideálně navýšit majetkové a nepřímé daně a snížit zdanění práce (zejména u nižších příjmových skupin).
V podobném duchu se nesou i závěry velmi zevrubné analýzy PAQ research. Při pohledu na programy hlavních politických stran však nic podobného nevidíme – hemží se převážně sliby obecně nižšího zdanění.
Uvidíme, zda si s tím nová vláda vystačí i po volbách. Česko má sice na evropské scéně relativně větší fiskální manévrovací prostor, vnější prostředí je však daleko méně přátelské a rozpočtově nezodpovědné vlády se daleko lehčeji dostávají pod tlak trhů.
Jistou ochutnávkou toho ostatně mohl být i negativní vývoj na českém dluhopisovém trhu v posledním týdnu před volbami (nejvyšší výnosy od roku 2023), který poměrně zajímavě kontrastoval s jinak pozitivní náladou na české koruně.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
