Důvodem rozprodeje amerických aktiv je bezprecedentní útok administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa na šéfa americké centrální banky (Fedu) Jeroma Powella. Americké ministerstvo spravedlnosti totiž včera zahájilo vyšetřování předsedy Fedu kvůli sporné rekonstrukci washingtonské budovy centrální banky.
To, co trhy otřáslo zejména, je však Powellova odezva, že údajná spornost rekonstrukce a jejích nákladů je jen zástupným důvodem a že administrativě, ale zejména Trumpovi samotnému, jde o uzpůsobení měnové politiky USA obrazu svému.
Pokud by Trump získal pod svoji kontrolu měnovou politiku USA, šlo by vskutku o bezprecedentní vývoj ve více než 110leté historii Fedu, kterou charakterizuje naopak postupné upevňování jeho nezávislosti na politické moci.
Nezávislost centrálních bank na politicích je obecně považována za klíčový zdroj vzestupu prosperity zejména západního světa v celém období pod druhé světové válce. Nezávislost zabraňuje například tomu, aby v ekonomice přetrvávaly příliš nízké úrokové sazby.
Které sice může vítat ten či onen politik, protože krátkodobě mohou činit dostupnějšími úvěry, třeba ty firemní na investice nebo hypotéky. Jenže dlouhodobě způsobují nárůst inflačních očekávání i inflace samotné, jež znehodnocuje měnu, tedy i úspory a mzdy lidí, přičemž podvazuje jejich celkovou důvěru nejen v měnu samotnou, leč v celou ekonomiku.
Pokud do konání centrální banky zasahuje politik v rozvojové zemi nebo i zemi typu Turecka, berou to mezinárodní investoři jako sice varovný, ale ne úplně nepředpokládatelný vývoj. Proto také rozdělují trhy a ekonomiky na vyspělé a rozvíjející.
Ty rozvíjející, jako je Turecko, vykazují méně vyspělý institucionální rámec, tedy i větší riziko ztráty nezávislosti centrální banky, pokud tedy ta ji vůbec kdy měla.
Jenže v institucionálně vyspělých ekonomikách je nezávislost centrální banky brána jako základní a nezpochybnitelný pilíř chodu celého hospodářství. A Spojené státy mají mezi vyspělými ekonomikami vůdčí postavení; už jen kvůli tomu, že americký dolar je bezkonkurenčně světovou rezervní a transakční měnou číslo jedna.
Trumpův útok na Powella je tedy vlastně útokem na celé poválečné uspořádání ekonomicky vyspělého světa, jehož je centrální banka USA jakýmsi středobodem, kvůli svému vlivu na dolar či americké úrokové sazby, potažmo i ty světové, a zároveň etalonem z hlediska institucionálního rámce, v němž funguje.
Zahájené vyšetřování Powella se jeví být součástí stupňujícího se Trumpova tlaku na něj. Powell sice končí v čele Fedu letos v květnu, ale poté má zůstat v jeho nejužším vedení, až do roku 2028. Trump by zjevně rád, aby skončil letos v květnu ve vedení Fedu úplně.
Tedy aby se uvolnilo křeslo, které připadne někomu, kdo bude povolnější a ochotnější plnit Trumpovo přání nižších úrokových sazeb. Trump opakovaně hlásí, že by úrokové sazby USA měly být citelně nižší. Měnověpolitické zasedání Fedu koncem tohoto měsíce má ovšem vést k ponechání základní sazby na stávající úrovni, alespoň podle předpokladu trhu. To samozřejmě jde proti Trumpovu přání.
Bezprecedentní zesílení tlaku na Powella tak dnes znejišťuje trhy, které se tudíž amerických aktiv zbavují. Pokud by totiž – například – byly v USA výsledkem systematicky nižší úrokové sazby, než jaké mají být podle apolitického klíče, znamená to slabší dolar.
Protože nižší úrokové sazby jej v očích mezinárodních investorů zneatraktivňují. Kvůli zesílení nejistoty stran nezávislosti Fedu by navíc dolar ztratil alespoň část své atraktivity také coby takzvaného bezpečného útočiště v čase otřesů na světových trzích.
To, že stále ještě bezpečné útočiště představuje, odráží totiž nejen víru mezinárodních investorů v sílu americké ekonomiky, ale také v pevný související institucionální rámec, do něhož je vsazen a jehož je nezávislost centrální banky alfou a omegou.
Systematicky nižší úrokové sazby by ovšem ve výhledu způsobily silnější inflační tlaky, které nahlodávají výnosy amerických dluhopisů, ale také ziskovost tamních firem, což tedy oboje vede k tomu, že dnes investoři „prodávají Ameriku“.
Zbavují se nejen dolaru, ale i amerických dluhopisů a akcií. Vodou na mlýn je celá situace alternativním bezpečným útočištím typu zlata (či částečně stříbra, pozn. aut.), která mohou dolar do značné míry zastoupit.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
