Trump by rád, aby nový šéf centrální banky srazil oficiální úrokové sazby v situaci, kdy se ekonomice (trhům) daří s tím, že inflace se již nějak vyvrbí. A pokud ne, vždycky existuje prostor zvýšit sazby (ve vhodný čas).
Americký prezident tak kromě toho, že opět přiložil pod kotlem debaty o nezávislosti centrální banky, tak v podstatě naznačil, že by se s příchodem nového šéfa Fedu měla zásadně měnit reakční funkce centrální banky.
Tu by již napříště nemělo charakterizovat tzv. Taylorovo pravidlo, které v podstatě zjednodušeně říká, že centrální banka má zvyšovat úrokové sazby v situaci, kdy se inflace pohybuje nad cílem a/nebo se výkon ekonomiky pohybuje za hranicemi svých možností.
Cíle Fedu zakódované do Taylorova pravidla jsou pak dány tzv. legislativně posvěceným duálním mandátem americké centrální banky, který říká, že tato instituce by se měla starat o to, aby bylo dosaženo maximální zaměstnanosti a stabilních cen.
To si američtí centrální bankéř aktuálně překládají tak, že odchylky inflace od dvouprocentní úrovně a míry nezaměstnanosti od úrovně 4,2 procenta by měly být minimální.
Může tento princip fungování americké centrální banky Trumpem navržený kandidát na post šéfa Fedu změnit? Teoreticky k takové změně může dojít, což zjevně některé trhy dost irituje. Cesta k takové fundamentální změně je ovšem velmi trnitá, resp. politicky a institucionálně téměř neprůchodná.
Za prvé, kandidát na post hlavy Fedu se bude muset obhájit v Senátu, kdy v rámci schvalovacího procesu se bude muset proti Kongresem definovanému duálnímu mandátu centrální banky vymezit. Pokud dá najevo, že se hodlá rozhodovat procyklicky a bude tudíž riskovat zrychlení inflace, nebudou šance na zvolení takového kandidáta velké, a to i při vědomí republikánské většiny v Senátu.
Za druhé, je třeba si uvědomit, že rozhodování o úrokových sazbách je kolektivní záležitostí, kde šéf Fedu je sice šéf, ale má stále jen jeden hlas (nyní z 12 lidí). Neboli pokud bude Trumpův člověk extrémista, snadno se mu stane, že bude přehlasován.
Závěrem dodejme, že již v lednu se může ukázat, zdali Trumpovo pravidlo pro řízení měnové politiky má šanci na to, aby se prosadilo či nikoliv. Jednak pokud se vyjeví jméno nového kandidáta, tak ten bude muset komunikovat směrem k senátorům, jež ho budou muset potvrdit.
A za druhé je před námi kauza Lisy Cookoové, kterou chce Trumpova administrativa dostat z vedení Fedu, se zjevným cílem změnit zde poměr sil. Uvidíme, zdali bude americký Nejvyšší soud nakloněn tomu, že exekutiva chce personálně zasahovat do jiné nezávislé instituce.
