To jsme dosud nikdy nezažili! Meziroční nárůst peněžní zásoby činí 20 procent

V makroekonomické sféře je dnes nejdůležitějším tématem inflace. Investoři se jí tedy logicky obávají a hledají investiční strategie, které jim pomohou se proti inflaci zajistit. V posledních týdnech jsme byli svědky několika případů překvapivého růstu inflace, které z velké části odrážejí značnou asymetrii ekonomiky po recesi způsobené virem covid.
Většina ekonomů považuje za nejvýznamnější ukazatel inflace peněžní zásobu M2. Je třeba říct, že jsme dosud nikdy nezažili takový růst peněžní zásoby, jako dnes v době covidové, a to ani během stagflace v 70. letech minulého století, vždyť současný meziroční nárůst činí 20 procent.

Nelze však zcela vyloučit, že během zotavení skutečně přijde delší období vysoké inflace způsobené náhlou změnou vývoje, rostoucím protekcionismem a stále rozmáchlejší přerozdělovací politikou. Kdybych směl dát investorům jen jedinou radu, zněla by takto: Prostudujte si všechno, co najdete, o inflaci a hlavně o stagflaci.

Mnozí ekonomové se shodují, že počáteční šok způsobený covidem-19 přinesl masivní dezinflační impuls. Nedokážou se však shodnout na tom, co může následovat v následujících zhruba dvou až třech letech. Někteří tvrdí, že obrovský nárůst peněžní zásoby bude dál nafukovat bubliny na trhu nemovitostí a na akciovém trhu.

Tak je tomu koneckonců již od doby globální finanční krize, ale kvůli trvalému poklesu peněžního multiplikátoru (objemu peněz, který generují banky s každým dolarem rezerv) i rychlosti oběhu peněz (tempa, jakým jsou peníze v rámci ekonomiky směňovány) nebude mít vážnější dopady na reálnou ekonomiku jako celek.

Jiní se obávají, že v delším časovém horizontu růst nabídky peněz v kombinaci se změnou vývoje charakterizovanou rostoucím protekcionismem a stále rozmáchlejší politikou přerozdělování za účelem boje proti vzájemné nerovnosti, vytvoří trvalé inflační tlaky a vyžene inflaci dlouhodobě nad dvouprocentní hranici. Tento názor vychází z faktu, že inflace byla v minulosti vždy citlivá na náhlé změny vývoje.

Nedávná inflační překvapení, jako je červencový růst amerického indexu spotřebitelských cen (CPI) nebo boom jednotkových mzdových nákladů v USA ve druhém kvartále, ještě nemají s očekávanou změnou režimu nic společného. Z větší části totiž jen odrážejí datové šumy způsobené přísnými karanténními opatřeními a následující recesí.

Stačí se podívat blíž a zjistíme, že vysoký index spotřebitelských cen je patrně způsoben relativními posuny na konkrétních trzích a nikoliv celkovým vzestupem cen. A pokud jde o 12,2% nárůst jednotkových mzdových nákladů ve druhém čtvrtletí, v zásadě pouze odráží rozsáhlejší propouštění méně honorovaných zaměstnanců, které zkreslují naměřená data. Teď si alespoň na nějakou dobu musíme zvyknout na inflační šumy a nevyvozovat z nich unáhlené závěry o bezprostředních změnách vývoje inflace.

Autor je vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 1
Sdílet článek