Státy, které společně zajišťují přibližně dvě třetiny globální produkce, se snaží stabilizovat sektor prostřednictvím výrazných zásahů do cenové politiky a obchodního systému.
Během roku 2024 ceny kakaa vzrostly na historická maxima a v určitém momentu dokonce přesáhly hranici 12 000 dolarů za tunu. Od té doby se situace dramaticky změnila a ceny postupně klesly pod úroveň 4 000 dolarů. Jen od začátku roku kakao ztratilo více než 43 procent a k 16. březnu 2026 se cena průběžných kontraktů CC1 na americké burze ICE futures pohybovala na úrovni 3 396 dolarů.
Při pohledu na roční graf níže byly kontrakty ve ztrátě 58 procent. V zelených číslech byly však z pětiletého pohledu, a to 35 procent. Prudký pokles cen potvrzují i zprávy z finančních trhů, podle kterých kakao dosáhlo víceletých minim na londýnské i newyorské burze.
Jedním z hlavních důvodů poklesu je zlepšující se výhled produkce v západní Africe. Podle Reuters přinesly poslední týdny v „kakaových regionech“ nadprůměrné srážky, které zlepšily růst kakaových lusků a zvýšily očekávání vyšší úrody.
Právě počasí patřilo v předchozích letech mezi hlavní faktory růstu cen, jelikož sucha a choroby výrazně škodily úrodě. Podle analytiků se tak potvrzuje klasická dynamika komoditních trhů, kde období extrémně vysokých cen často vede k rychlé korekci. Pokles cen však s sebou přináší nové problémy v dodavatelském řetězci.
V důsledku pomalejších nákupů obchodníků se sesbírané kakaové boby hromadí ve skladech a kazí se. Tento vývoj nastal v kombinaci klesajících cen a slabšího zájmu ze strany zpracovatelů čokolády. Problém vznikl v samotném systému prodeje v západní Africe. Agentura Reuters uvádí, že tamní vlády určují fixní ceny plodiny již na začátku sezony.
Když se ceny ve světě prudce změní, způsobuje takový systém výrazné napětí mezi farmáři, obchodníky a státem. V některých případech totiž obchodníci odmítají kupovat kakao za vyšší ceny, než je aktuální tržní hodnota, což vede k tomu, že se část úrody nedostane na trh včas. To nakonec nejvíce ovlivňuje samotné pěstitele, kteří svou úrodu již prodali státu, ale nedostali zaplaceno.
Aby byl sektor stabilní, začaly Ghana a Pobřeží slonoviny, které dohromady produkují přibližně 60 až 70 procent světového kakaa, přijímat opatření. Podle Reuters se vláda Pobřeží slonoviny rozhodla výrazně snížit výkupní cenu kakaa pro farmáře, přičemž v nové sezóně má klesnout přibližně o více než polovinu.
To by znamenalo snížení na 800 až 1 000 západoafrických franků (CFA, 1,45 – 1,81 USD, pozn. aut.) za kilogram z původních 2 800 CFA. Stalo se tak po rozhodnutí, že kakao již není hlavní plodinou, ale střední. Šlo i o změnu pěstitelské sezony – nově je to od března do srpna (původně duben až září), a navíc vláda vykoupí od farmářů 100 tisíc tun neprodaného kakaa za půl miliardy dolarů.
Podobný krok učinila i Ghana, která snížila garantovanou cenu pro farmáře přibližně o 28 procent. Cílem těchto opatření je přiblížit domácí ceny aktuálním podmínkám na globálním trhu a obnovit zájem obchodníků.
Státy začaly uvažovat i o změnách v širší perspektivě. Například Pobřeží slonoviny zvažuje změny v systému prodeje kakaa prostřednictvím dlouhodobých kontraktů. Podle Reuters se zároveň diskutuje i o možnosti přímějšího prodeje kakaa výrobním společnostem nebo posílení role domácích obchodníků.
Analytici upozorňují, že tyto reformy mohou zásadně změnit fungování globálního trhu s kakaem. Zároveň varují, že stabilizace sektoru nebude jednoduchá, jelikož trh je silně závislý na globální poptávce po čokoládě. Budoucí vývoj tak bude záviset nejen na rozhodnutích afrických vlád, ale i na tom, jak se bude vyvíjet spotřeba čokoládových výrobků na světových trzích.
Autorka je analytička InvestaGo
(Redakčně upraveno)
