Není divu, když světová cena zlata oproti lednovému maximu klesla po zahájení války na Blízkém východě o 1 500 dolarů, v přepočtu o bezmála 32 tisíc korun. Šokující bylo hlavně pondělí, kdy cena zlata během jednoho dne klesla o 20 tisíc korun, než se zase o šest tisíc korun zvýšila.
„Březen by se mohl stát jedním z nejhorších měsíců pro drahé kovy. Od začátku měsíce cena zlata klesla téměř o 21 procent. Ačkoli by konflikt na Blízkém východě za normálních okolností podpořil poptávku po bezpečných aktivech, inflační šok způsobený prudkým růstem cen energií, v podstatě obrací tradiční pohled na zlato,“ konstatuje Jakub Rochlitz, investiční analytik společnosti eToro.
S tím se nedá polemizovat, a tak vyvstala legitimní otázka, kterou si položil i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda: „Jak to, že zlato nyní nefunguje jako bezpečný přístav?“ A naše redakce k tomu přidává další otazník: Jak to, že žádná světová banka ani během zlaté katastrofy svůj výhled na další vzestup ceny zlata nezměnila?
Růst ceny ropy podle Rochlitze zvedl obavy z inflace a přiměl investory upustit od vize snižování sazeb ve Spojených státech a zvážit i jejich možné zvýšení, zejména v Evropě. „Výnos amerických 10letých dluhopisů od začátku měsíce vzrostl na 4,42 procenta, nejvyšší úroveň od léta 2025. Růst úrokových sazeb tlačí na pokles akcií, a posiluje měny, čímž znehodnocuje aktiva, jako je zlato.“
Trhy se zlatem zachvátila panika. Investoři vybírají zisky. „To, co nyní pozorujeme, vypadá jako likvidace pozic investorů za účelem pokrytí ztrát jinde. To dočasně převažuje nad podporou zlata v podobě nákupů centrálních bank, které byly základním kamenem dlouhodobého rostoucího trendu,“ dodal investiční analytik.
„Po mnoha měsících výrazné výkonnosti je zlato a stříbro náhle zranitelné, nikoli proto, že by se jejich investiční příběh zásadně změnil, ale proto, že investoři náhle potřebovali likviditu,“ souhlasí komoditní analytik Saxo Bank Ole Hansen. „Jinými slovy, zlato se prodává proto, že zůstává jedním z mála likvidních aktiv, která za poslední rok stále vykazují zisk.“
„Akciové trhy dál oslabují kvůli rostoucím obavám o hospodářský růst, zatímco výnosy amerických vládních dluhopisů prudce rostou v důsledku sílících inflačních obav po tom, co může být největší narušení globálních dodávek paliv v historii,“ dodává Hansen.
Rochlitz zároveň uvádí, že dlouhodobý pozitivní výhled zlata zatím nebyl zcela vyvrácen. Tento názor ladí i s názorem Lukáše Kovandy: „V době světové finanční krize roku 2008 zlato též nejprve nefungovalo a svou tradiční roli začalo plnit až se zpožděním,“ uvedl ekonom pro Finanční a ekonomické informace (faei.cz).
„Zlato má za sebou nejhorší týden od roku 1983. V pondělí se prodávalo i za méně než 4 100 dolarů za unci, což je pod úrovní prakticky všech experty odhadovaných cen pro rok 2026. Ovšem největší americká banka JPMorgan i dva týdny po zahájení úderů na Írán potvrdila svůj odhad, že zlato letos skončí na ceně 6 300 dolarů za unci, 54 procent nad dnešním minimem.“ říká Kovanda.
„Pokud je vodítkem třeba situace z podzimu roku 2008, kdy nastala kritická fáze světové finanční krize, pak ano, takový čas se vskutku blíží, dodává. A připomíná: „Zlato tehdy jako bezpečný přístav taktéž nezafungovalo. Jako dnes.“
„Když se v první polovině října 2008 americké akcie dramaticky propadaly, zlato je následovalo a ztratilo přes pětinu své ceny. Za tímto pádem ale z velké části stálo to, co za propadem zlata stojí i nyní, tedy nucené prodeje za účelem pokrytí ztrát z jiných investic, zhusta právě akciových,“ pokračuje hlavní ekonom Trinity Bank.
„Investoři, kteří obchodují na dluh, (tzv. na páku, pozn. aut.), si od brokera půjčují peníze, aby mohli koupit víc akcií, než na kolik stačí jejich vlastní zdroje. Za tuto půjčku ručí svými stávajícími investicemi. Pokud ale cena těchto investic výrazně klesne, sníží se přirozeně i hodnota jejich zástavy u brokera.
Broker je pak vyzve, aby doplnili hotovost. Investoři tak ukončují své ziskové pozice, například právě na zlatě, které je i po nynějším propadu meziročně stále o víc než 40 procent výš, aby z takto získaných prostředků požadovanou hotovost doplnili,“ vysvětluje Lukáš Kovanda. Tato fáze je ale podle jeho názoru jen dočasná, jak světová finanční krize již ukázala.
„Před polovinou listopadu 2008 se propad ceny zlata zastavil a do 20. února 2009 zlato zhodnotilo o zhruba 40 procent v době, kdy americké akcie ztratily dalších bezmála devět procent. Zlato tedy jako bezpečné útočiště nakonec zafungovalo, jen se zpožděním, které způsobilo vynucené krytí ztrát v prvních týdnech kritické fáze světové finanční krize.“
Také Ole Hansen, expert Saxo Bank, očekává, že jakmile se situace uklidní a současná vlna nucených prodejů odezní, výhled pro zlato se může výrazně zlepšit. „Obavy o fiskální zadlužení dál rostou, riziko stagflace se zvyšuje, protože vyšší náklady na energie ohrožují růst a zároveň udržují vyšší inflaci.
V takovém prostředí mají centrální bankéři omezený prostor pro manévrování, což může nakonec obnovit poptávku po zlatě jako zajištění proti makroekonomické nestabilitě a znehodnocování měn.“
S tím Kovanda nesouhlasí. Je dle něj otázkou, zda lze po stabilizaci ceny zlata čekat jeho rychlé 40% zhodnocení jako na přelomu let 2008 a 2009: „Tehdy totiž hrálo žlutému kovu do karet i to, že světová finanční krize byla deflačního rázu, takže centrální banky šly s úrokovými sazbami prudce dolů.
To smývalo klíčovou nevýhodu zlata, že negeneruje žádný úrok, ani jiný peněžní tok. Nyní jde naopak o krizi stagflační, na niž centrální banky budou reagovat spíše navýšením úrokových sazeb, což klíčovou nevýhodu zlata naopak zvýrazní.“
Analytici, jež jsme oslovili, ve shodě s prognózami velkých světových bank se zásadně neliší v názoru, že zlato i v rozbouřených investičních vodách opět posloužilo jako bezpečný přístav, což se ukazuje právě za současné energetické krize či jak se tomu bude v dějepise říkat. Jen se liší v tom, jak dlouho bude trvat, než se podaří škody způsobené bouřkou globální krize opět napravit.
