Trumpova celní politika v jeho druhém funkčním období, kterou rozpoutal počátkem dubna, měla mít ušlechtilé účely, jako jsou zpomalení zadlužování USA, posílení domácí výroby v kritických odvětvích a zvýšení příjmů Spojených států amerických.
Data ale začínají ukazovat, že může být jen další populistickou hrou politika. Cla jsou zjednodušeně daň na dovoz zboží a v závislosti na mnoha proměnných tuto daň může platit buď dovozce, nebo vývozce.
Obvykle je ale v různém poměru platí obě strany. Trump se dušoval, že náklady ponesou výhradně zahraniční exportéři a občané USA tím zbohatnou. Realita? Od zavedení cel uběhlo pět měsíců a výsledný obraz celní politiky se tak pomalu začíná projevovat.
Již ve svém prvním volebním období prezident Donald Trump v roce 2018 rozpoutal celní válku a uvalil cla na své největší obchodní partnery včetně Číny a EU. Ačkoli nutno dodat, že tehdejší cla byla výrazně mírnější, než je tomu nyní.
I tak nakonec dopadla na spotřebitele, ale většinou v přijatelné a málo citelné míře. Jedním podstatným důvodem bylo, že Spojeným státům tehdy hrál do karet měnový kurz, kdy dolar výrazně posiloval.
Slabý dolar posiluje inflaci
Silná americká měna tak evropským a čínským vývozcům významným způsobem kompenzovala ztráty plynoucí ze zavedených cel a chránila Američany před inflací. V současnosti jsou cla vyšší, americký dolar navíc významně oslabuje, přičemž výhled analytiků není pozitivní.
Slábnoucí dolar tak naopak bude prohlubovat inflační jevy, které ponesou američtí spotřebitelé. Tím dojde ke zpomalení mezinárodního obchodu vlivem slábnoucí poptávky a exportní ekonomiky (EU, Čína, pozn. red.) zažijí kvůli tomu slabší ekonomický růst.
Pokud tedy americký dolar nezačne znovu posilovat, současná epizoda celních válek bude pro spotřebitele dotčených zemí mnohem citelnější. Prezident Trump dal mnohokrát najevo, že si velice přeje nižší úrokové sazby, což je ovšem opak toho, co by měl činit, pokud chce silný americký dolar. I proto jsou výhledy analytiků pesimistické.
Tentokrát může Trump přistoupit ke zmírnění celních vlivů mnohem opulentnějším způsobem. Jak sám již mnohokrát naznačil, může část, nebo veškeré příjmy z cel rozdat občanům ve formě jednorázové dávky.
Vyvstává pak otázka, k čemu to celé tedy bylo? Na jedné straně celní politikou skrytě zdaní americké občany a na straně druhé ty samé peníze pak rozdá zpět lidem a mnozí mu za to budou ve finále i tleskat.
Takový kousek již připomíná spíše kouzelnický trik než konstruktivní politiku. Na stejném principu ovšem funguje v dlouhodobém horizontu i státní dluh. Je to jen iluze, že vyšší dluh vede k bohatnutí občanů. Inflace nerovnováhu v rovnici státního rozpočtu vždy časem dorovná a nejvíce na tom obvykle zpláče průměrný spotřebitel, který si ale tento dluh sám odvolil.
Doženou nás vyšší daně?
Celní a dluhová státní politika je tak ve své podstatě dlouhodobě pouhou extrakcí bohatství z jedné skupiny obyvatel skupině jiné a žádné bohatství sama o sobě nevytváří. Ve výsledku se tak zdá, že se obecné politické a ekonomické směřování USA nemění ani se zvolením Donalda Trumpa.
Po mnohá desetiletí kumulovaný vysoký státní dluh nutí země ke zvyšování daní. Američané a Evropané vyšší daně z dobrých důvodů odmítají, ale nakonec nás stejně neminou. Jediné, co se skutečně mění, je kreativita, s níž vlády dokážou tyto vyšší daně prosadit a vysvětlit.
Koleje jsou již dávno vystavěné, cesta je daná a jakékoli snahy o změnu směru se silně trestají. O tom ví své například nynější francouzská vláda v čele s premiérem François Bayrouem, které brzy hrozí pád, a hlavním důvodem je právě pokus o konzervativnější rozpočtovou politiku.
Současní voliči odmítají žít skromnějším životem. A není divu. Málokomu se chce utahovat si opasky a snižovat vlastní životní standard jen proto, že si dřívější generace stlaly cestu dluhem na úkor svých potomků.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
