Příčina španělského blackoutu je zatím stále neznámá. Nicméně jedním z klíčových faktorů, který je třeba zohledňovat, je kvalita tamní distribuční soustavy. Ta není natolik vysoká, jako například v Německu nebo také České republice.
Velkou roli hraje také její rozlehlost. Platí totiž, že čím geograficky rozsáhlejší síť, tím existuje více potenciálních rizikových míst, která mohou způsobit nečekaný problém.
Na druhou stranu v případě Španělska zpětně nejde až o tak neočekávanou záležitost – provozovatel tamní sítě totiž již začátkem roku varoval před problémy ústící až do blackoutu, které mohou v určitých situacích nastat.
Zásadní podíl na tom má i skutečnost, že podíl obnovitelných zdrojů energie ve Španělsku přesahuje 55 procent. Tamní příklad je tak aktuálně nejvíce skloňovaný, nicméně je dobré uvést, že v nedávné době byly od blackoutu kousek i jiné země.
Loni v listopadu tento problém málem postihl Bavorsko, které se pyšní technologicky velmi vyspělou distribuční soustavou. Letos v lednu pak hromadný výpadek elektřiny málem postihl i Velkou Británii, kdy kvůli nízké výrobě z větrných elektráren a vysoké poptávce během chladného počasí extrémně klesla rezerva v tamní síti.
Výraznou roli v tom hraje zejména nástup obnovitelných zdrojů energie (OZE) v kombinaci s připraveností sítě. V Česku je podíl OZE aktuálně zhruba 16 procent, tuzemská síť je navíc z hlediska robustnosti a technologické vyspělosti špičková, na rozdíl od řady států na jihu Evropy. Riziko blackoutu v Česku je tak ve srovnání třeba s Itálií, Španělskem či Portugalskem stále zanedbatelné.
Je však potřeba brát v potaz, že cíle EU z hlediska nárůstu podílu OZE aktuálně nekorespondují s aktuálním rozvojem evropských sítí. Ta česká musí vlivem velkého množství nově připojených fotovoltaik v některých případech čelit extrémní zátěži. V posledních letech k těmto situacím dochází zejména na jaře, typická je pro ně kombinace příznivého počasí, prodlouženého volna a nízkého odběru energie.
Před dvěma lety jsme tuto situaci zaznamenali o Velikonocích, kdy panovalo v polovině dubna neočekávaně slunečné počasí. Díky tomu lidé trávili více času mimo domácnost, zároveň fungovala v omezeném provozu i velká část průmyslových podniků.
Obrovský přebytek energie z fotovoltaik tak v té době neměl kdo spotřebovat a provozovatel české přenosové sítě ČEPS je musel za vysokých nákladů odpojit od sítě.
Podobná situace pak nastala i letos na konci druhého květnového víkendu. Tomu předcházel státní svátek. Stejné faktory tak zapříčinily nejen obrovskou zátěž pro tuzemskou síť, ale historicky nejvyšší zápornou cenu elektřiny na spotovém trhu. 11. května se prodávala za zhruba 5 600 korun.
S tím, jak bude dalších obnovitelných zdrojů přibývat, lze očekávat, že se i s tímto energetickým extrémem budeme setkávat častěji. Česko ho zatím díky kvalitě distribuční sítě zvládá, jiné státy by však mohly mít větší problémy.
Ať už kvůli neočekávanému přebytku energie nebo jejímu nedostatku kvůli přílišnému spoléhání na OZE. Na slovo blackout v kontextu evropských zemí s méně kvalitní distribuční sítí bychom si tak měli začít zvykat.
Autor je jednatel společnosti MJEnergie
(Redakčně upraveno)
