Letečtí přepravci celého světa prochází kvůli koronaviru závažnou krizí. Do některých z nich proto budou v rámci záchrany kapitálově vstupovat vlády. Například italská vláda už v březnu zahájila proces převzetí přepravce Alitalia. Řím bude aerolinky vlastnit, dokud se nenajde kupec, což se však vzhledem k současné situaci jen tak nepodaří, pokud někdy vůbec.
Německá vláda je zase připravena převzít kontrolu nad leteckým přepravcem Condor. Polské aerolinie LOT, které měly dle lednové dohody Condor převzít, totiž z obchodu zřejmě vycouvají, také právě kvůli koronavirové krizi.
Prakticky v bankrotu se kvůli koronaviru nachází belgický přepravce Brussels Airlines, člen skupiny Lufthansa. Jednou z možností, jak aerolinku zachránit, je její opětovné znárodnění. Samotný přepravce Brussels Airlines sice nikdy vládou vlastněn nebyl, jeho přímý předchůdce, Sabena, však ano. Aerolinky Sabena zkrachovaly v roce 2001.
Australská vláda také prověřuje možnost znárodnění leteckých přepravců. V úvahu připadá zejména druhá největší aerolinka v zemi, Virgin Australia, která se kvůli koronaviru ocitá ve velmi nepříznivé finanční situaci. Proti znárodnění se však bouří největší australská aerolinka Qantas. Poukazuje na to, že stát nemá „vybírat vítěze“, má o nich rozhodnout trh.
Argument Qantasu je nepochybně pádný. Na druhou stranu, v následujících týdnech a měsících se na mnoha místech planety zřejmě i tak vlády rozhodnou právě pro takové „vybírání vítězů“, tedy pro znárodňování, a to nejen leteckých přepravců.
Pokud se k něčemu takovému uchýlí česká vláda, nepůjde tedy o nic ojedinělého. Navíc by Babišova vláda nemusela řešit dilema australské vlády, protože Smartwings je jasnou jedničkou na trhu, a nehrozí tedy, že bude krok vnímán jako nespravedlivý vůči konkurenci, jakou u „protinožců“ představuje Qantas.
Převzetí firmy vládou, znárodnění, by však měl být opravdu jen krajní krok. Státní vlastnictví firem je totiž, jak známo, velmi často značně neefektivní, takže celospolečensky může být přínosnější žádné znárodňování nepodnikat a kolabující firmu ponechat svému osudu – jakkoli krutě to může znít.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
I. BEZ ČLOVEKA VÝROBCU NIE JE PONUKY
II. BEZ ČLOVEKA SPOTREBITEĽA NIE JE DOPYTU
III. PRI EPIDÉMII NEEXISTUJE PONUKA ANI DOPYT
IV. AK STROJ NAHRADÍ ČLOVEKA VÝROBCU, PONUKA EXISTUJE ALE DOPYT NIE
EXISTUJE RIEŠENIE?
a) Keď inteligentné učiace sa stroje nahradia ľudí a okrem čohokoľvek budú vyrábať aj ďalšie učiace sa stroje s explodujúcou produktivitou, niečo sa stane. Príde k Technologickej singularite.
b) Stroje nemožno vykorisťovať – prisvojovať si istú časť nezaplatenej pracovnej doby.
c) Stroj nepotrebuje prestávku na obed, nepotrebuje čerpať dovolenku, OČR ani PN.
d) Stroju neprekáža teplota na pracovisku ani nepotrebuje pitný režim ani vzduch.
e) Stroj neochorie a nepotrebuje dýchať, nepotrebuje ochranné prostriedky a ani rúško.
f) Stroj nevyradia epidémie z pracovného procesu.
g) Stroj nepredáva svoju pracovnú silu a nepoberá mzdu, replikovať a opravovať sa bude sám.
h) Celá práca stroja (celý pracovný čas) bude patriť vlastníkovi.
i) Človek výrobca vyradený strojom z procesu, zostane bez mzdy
j) Stroj je prostriedkom na výrobu nadhodnoty (Kapitál I.)
k) Vlastníkov zisk bude anulovaný miznúcim dopytom.
l) To isté sa stane ak nastúpi pandémia
RIEŠENIE EXISTUJE : SOCIALIZMUS
RUŽOVÝ PRÍKLAD NA „PONUKA – DOPYT“ apríl 2020
„Je to vôbec prvýkrát v histórii, čo niečo také musíme urobiť. Holandská kvetinová burza už funguje viac ako 100 rokov a nikdy sme nečelili takej kríze, „dodáva van Schie pre AFP. Cez Royal Flora Holland denne prejde okolo 60 miliónov kvetín, ročne to potom činí cez 12 miliárd rastlín. Momentálne sa však viac ako polovica z tohto počtu vyhodí, zvyšok sa predá hlboko pod cenu. „Kvôli koronavírusu nám úplne opadol dopyt po kvetinách. Ak zničujúce tempo nepoľaví, budeme musieť zlikvidovať 70 až 80 percent celkovej holandskej ročnej produkcie kvetín, „uvádza van Schie.
Kampaň nabáda aj k nákupu u lokálnych floristov a kvetinárov, ktorí čelia veľkým ťažkostiam.
„Situácia v Holandsku je jednoducho tragická. Burza funguje len na princípe dopytu a ponuky. Dopyt šiel výrazne dole, a preto sa väčšina kvetov nepredala. Jedna ruža sa potom predávala za dve tri koruny. Pestovatelia boli požiadaní o to, aby dodali iba tretinu svojej klasickej dodávky, ale nepredalo sa ani to.
Ďalší deň potom skúsili dodať len 20 percent, čo zase bolo málo, takže ceny vyleteli na nejakých 30 až 40 korún za kus, čo je viac ako na Valentína. Burza sa snaží nájsť nejakú rovnováhu, ale vzhľadom k všetkým vonkajším vplyvom je to veľmi ťažké, „