Teprve nyní se ukazuje plný obraz stavu veřejných financí, který bohužel potvrzuje, že se v minulých letech nerespektovaly základní zásady rozpočtové politiky – tedy realističnost, transparentnost a elementární úcta k fiskální kázni. Bohužel cesta nového kabinetu současný rozvrat veřejných financí neřeší, ale rovnou „přilévá do ohně“.
Především je třeba konstatovat, že 310 miliard korun je na velmi silný ekonomicky růstový rok prostě moc. Podle projekce ministerstva financí se bude letos českému hospodářství dařit velmi dobře. Dle jeho odhadů by ekonomika měla proti silnému roku 2025 pouze mírně zpomalit. Meziroční růst by měl dosáhnout úrovně 2,4 procenta.
Hlavní část růstu bude opět na vrub útrat domácností a jejich silnější poptávky, kterou zvyšuje silný růst mezd. Ty mají v reálném vyjádření letos růst o čtyři procenta. To skutečně není žádná hospodářská pohroma, která by vyžadovala fiskální rozpočtovou stimulaci.
Česká ekonomika ve skutečnosti jede prakticky na „plný plyn“, když uvážíme, že dlouhodobý potenciál je podle České národní banky (ČNB) 2,5% růst.
Druhým kamenem úrazu je problematika porušení rozpočtových pravidel. Už vláda Petra Fialy si pomáhala s výjimkou na hranici možností ve výši 49 miliard korun. Kabinet Andreje Babiše pak přímo porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti, který slouží k tomu, aby dlouhodobě limitoval vlády v bezhlavém zadlužování domácí ekonomiky.
Zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje maximální výši schodku veřejných financí. V letošním roce může schodek podle zákona dosáhnout nejvýše 1,75 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Zákon byl bohužel koncipován jako příliš „měkký“, nestanovil totiž žádné sankce za porušení pravidel.
Budiž, aktuální vláda nemohla vzhledem k tomu, jak krátce je u moci, ještě plně zapojit své mechanismy pro vyšší výběr daní a nástrojů vyššího růstu (i když jsem k oběma možnostem navýsost skeptický, pozn. aut.).
Nicméně bychom se měli opravdu důsledně ptát, zda existuje nějaký alternativní plán konsolidace rozpočtu. Protože v opačném případě budeme po pár letech mít výrazně vyšší dluh, vyšší úroky a budeme se blížit ještě více k náročnému období, kdy mají do důchodu odcházet silné ročníky tzv. Husákových dětí.
Pokud budou schodky v příštích letech skutečně setrvávat kolem 250–320 miliard korun ročně (a to můžeme být ještě rádi), může se zadlužení státu do roku 2030 přiblížit k hranici 47 procent HDP a výdaje na obsluhu dluhu by při dnešních výnosech mohly vzrůst až nad 150 miliard korun ročně (skoro 2 % v poměru k HDP).
To by znamenalo výrazné zatížení veřejných financí a citelné omezení prostoru pro jiné rozpočtové priority. A další vládu by to postavilo do ještě horší rozpočtové situace.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
