Vrtaři z Moravy se zapíší do dějin novodobého osmého divu světa

Pakliže vše půjde podle plánu, vrtaři z koncernu Moravských naftových dolů se zapíší do historie jednoho z nejúspěšnějších novodobých projektů, který už byl dokonce zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Řeč je takzvaném osmém divu světa v anglickém Cornwallu, kde v dosluhujícím dolu na kaolín začal před čtvrt stoletím vznikat rozsáhlý botanický komplex. Moravané zajistí jeho vytápění. A možná i mnohem víc.
Projekt Rajské zahrady byl vytvářen dva a půl roku, další roky si vyžádala výstavba a v polovině března 2001 se Eden konečně otevřel veřejnosti. Foto: A1personage at en.wikipedia – Vlastní dílo Transferred from en.wikipedia, volné dílo

Projekt Eden, pro nějž se spíše nabízí český překlad „Rajská zahrada“, než jen pouhý „Ráj“ se tehdy zrodil v hlavě britského hudebního producenta s holandskými kořeny Tima Smita. A neskrýval, že se inspiroval románem Arthura Conana Doyla Ztracený svět. Psal se rok 1995 a Smit právě dokončil osmiletou práci na znovuobjevených Ztracených zahradách Heliganu.

Zastavme se u nich. Jsou totiž naprosto unikátní a není divu, že jsou dlouhodobě jedněmi z nejoblíbenějších botanických zahrad ve Velké Británii. Soukromé exotické zahrady byly po staletí (od poloviny 18. století až do počátku 20. století, pozn. aut.) vytvářeny členy rodiny Tremaynů.

Sídlo rodiny Tremaynů na archivním snímku z roku 1912. Zdroj: The Lost Gardens of Heligan

Před první světovou válkou se o zahradu staralo 22 zahradníků, ale už v roce 1916 to bylo jen osm. Téměř dvě třetiny jich zemřely ve smrtícím konfliktu. Po válce bylo rodinné sídlo Tremaynů používáno jako domov pro důstojníky z první světové války v rekonvalescenci a jejich rodiny, avšak nebylo reálné od nich očekávat, že budou udržovat i sousedící zahrady.

Podle dostupných zdrojů byl dům rodiny Tremaynů po většinu minulého století pronajat. Například během druhé světové války jej používala americká armáda. V roce 1970 pak bylo rodinné sídlo přeměněno na byty a prodáno. Avšak až na zahradu, která bez péče chřadla už od konce druhé světové války a jejíž návštěvnost rok od roku upadala.

Po smrti Jacka Tremayna, posledního následovníka rodu, se vzhledem ke komplikovanému rozvodu stala zahrada vlastnictvím několika členů rozšířené rodiny Tremaynových. A jednoho z nich, Johna Willise, který v oblasti Cornwallu žil, napadlo pozvat na návštěvu zahrady hudebního producenta Tima Smita.

Živá socha: Hlava obra. Foto: Lee Jones, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9169276

On a skupina jeho kolegů-nadšenců se na konci 80. let minulého století rozhodla obnovit zahrady v jejich někdejší slávě a od následovníků rodiny Tremaynů si je pronajali. V zahradách rostou letité a kolosální rododendrony a kamélie, je zde řada jezer napájených přes sto let starým – a stále funkčním – čerpadlem.

Kromě italské, květinové a zeleninové zahrady, se zde nachází také prostor naplněný subtropickými stromovitými kapradinami nazývaný Džungle. Jejich světovým unikátem jsou pak ale tzv. ananasové jámy (pařeniště na přezimování), vyhřívané pomocí rozkládající se chlévské mrvy, a dvě figurky z kamenů a rostlin, známé jako „Mud Maid“ (Hliněná služka) a „Giant’s Head“ (Hlava obra).

Revitalizace zahrady se stala přínosem i pro místní ekonomiku v okolí Heliganu. Důležité je vědět, že oblast Cornwallu (když se podíváte na mapu, bude vám to jasné – pozn. aut.) byla pro Brity kdysi jasnou volbou pro dovolenou. Tedy, než začali hromadně cestovat do zahraničí.

Živá socha: Hliněná služka. Foto: Patche99z – Vlastní dílo, volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5880603

A Smit, jenž si Cornwall zamiloval, se rozhodl – po zkušenosti se Ztracenými zahradami Heliganu – vrátit dříve vyhledávané turistické oblasti předešlou slávu. Traduje se, že k dalšímu projektu jej v roce 1995 inspiroval román Ztracený svět Arthura Conana Doyla. Chtěl prý vytvořit místo, které lidem umožní zažít pocit sounáležitosti s přírodou, pohroužit se do pralesní krajiny a uvědomit si vzájemné propojení.

Tim Smit oslovil renomovanou kancelář Grimshaw Architects, která nedlouho předtím navrhla komplex ústřední londýnské železniční stanice Waterloo, protože terminál ze železa a skla mu připadal jako vhodné východisko pro jeho plán. „Ozval se jim s nabídkou vytvořit osmý div světa s tím, že na něj ale zatím nemá peníze. Následujícího dne mu překvapivě zavolali zpátky,“ dodal zajímavý detail web archspace.cz.

Prosklený terminál stanice Waterloo. Foto: Grimshaw Architects

Projekt Rajské zahrady byl vytvářen dva a půl roku, další roky si vyžádala výstavba a v polovině března 2001 se Eden konečně otevřel veřejnosti. Zahrada v první fázi budování dosáhla rozlohy 12 hektarů, přičemž náklady na zhotovení činily 86 milionů liber. Výstavba se financovala prodejem loterie, dotacemi od místní rozvojové agentury, ale z evropských fondů a komerčních půjček.

Od té doby se Eden stal nejnavštěvovanější botanickou zahradou v Británii a až do pandemické uzávěry jej navštívilo více než 19 milionů lidí. Do místní cornwallské ekonomiky projekt až dosud přispěl téměř dvěma miliardami liber šterlinků. Podle místních jednoznačně přispěl k „renesanci lokální ekonomiky“.

Komplexu budov Rajské zahrady dominují dva velké uzavřené celky, které se skládají z přiléhajících geodetických kopulí, v nichž se pěstují tisíce druhů rostlin. Každá z částí napodobuje konkrétní přírodní biom – jedna tropické prostředí, druhá středomořské.

Středomořský biom. Foto: Rob Young from United Kingdom – Mediterranean Biome @ Eden Project, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=32242154

Oba biomy se nacházejí ve spodní části těžební jámy povrchového dolu, který fungoval přes 160 let, ale v polovině devadesátých let bylo ložisko kaolínu vyčerpáno. Milovníky sci-fi možná potěší zmínka, že v roce 1981 byl důl použit jako kulisa povrchu planety Magrathea při natáčení televizního seriálu BBC Stopařův průvodce po Galaxii.

Realizovaný projekt má ambici být environmentální v každém aspektu. Voda z vodovodu je používána jen pro mytí a vaření, zatímco velké množství vody potřebné k vytvoření vlhkých podmínek v tropickém biomu (a také ke splachování na toaletách) představuje hygienicky nezávadná dešťová voda, které by se jinak hromadila na dně někdejšího lomu.

Elektrická energie, kterou Eden spotřebovává, pochází z jedné z mnoha větrných turbín v Cornwallu, kde byly mimochodem postaveny vůbec jedny z prvních větrných elektráren v Evropě. Už v prosinci 2010 získala Rajská zahrada povolení ke stavbě geotermální elektrárny, která by měla generovat dostatek energie pro zásobování botanického komplexu a přibližně pěti tisíc domácností.

Socha Evy vyrobená ze zeminy je zřejmým spojujícím prvkem mezi Ztracenými zahradami Heliganu a Rajskou zahradou. Foto: Roddy Urquhart, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=13854722

Vrtat se však začalo až letos. Den po opětovném otevření zahrad, které byly až dosud uzavřeny v rámci britských protipandemických opatření, společnost MND Drilling and Services z Lužic na Hodonínsku tento týden oznámila, že v Edenu zahájila geotermální vrt, jenž by měl zhruba do půl roku dosáhnout hloubky 4500 metrů.

Vrtem se vytvoří obnovitelný zdroj energie – bude se do něj vtlačovat voda, která se ohřeje a poslouží k vytápění biomů. Pokud se však v uvedené hloubce potvrdí navrtání puklinového systému v žulovém podloží, je v plánu odvrtání druhého vrtu ze stejného místa, jejich po propojení přes puklinový systém a výstavba geotermální elektrárny.

„Plánovaná geotermální elektrárna má vtláčet vodu pod zem, kde se ohřeje až na 190 °C. Pak bude s párou čerpána zpět na povrch, kde se prožene turbínou vyrábějící elektřinu. Po ochlazení se stejná voda následně znovu použije pro opakování celého oběhu. „Dokončení elektrárny se očekává v roce 2023,“ napsal web agentury CzechTrade.

Vrták je jedna velmi z drahých položek celého projektu, protože je osázen umělými diamanty. V průběhu vrtání do žulového podloží se vrták bude muset několikrát vyměnit, protože se bude opotřebovávat. Foto: MND Drilling and Services

Nejvýkonnější vrtné zařízení Bentec 450 AC vysoké 55 metrů s vrtákem s umělými diamanty v Edenu sestavili a obsluhují pracovníci lužické společnosti. Její předseda představenstva René Kachyňa redakci informoval, že místní vrtný kontraktor Boldon Drilling nedisponuje vrtnou soupravou technicky způsobilou k tak náročnému projektu.

„Proto jsme s ním z důvodu vstupu na nový a poměrně náročný trh spojili síly. Poskytl nám podporu pro vstup na britský trh, legalizaci vrtné soupravy dle předpisů Spojeného království a také zajišťuje dodávky některých materiálů a služeb,“ uvedl Kachyňa s tím, že o vyhloubení vrtu v Cornwallu se souprava zase vrátí do České republiky.

Rozloženou vrtnou soupravu s nosností 450 tun do Británie přepravila už do dubna téměř stovka kamionů. „Každý kamion měl samostatné celní prohlášení,“ sdělil redakci Luděk Procházka, ředitel celní společnosti Gerlach, podle nějž už tak náročný převoz komplikoval i brexit. Kamiony podle něj vyrážely jednotlivě, nebo po menších skupinách.

Vrtná souprava Bentec. Foto: MND/Miron Bogacki

Pro vrtaře z Lužic na Hodonínsku je projekt Rajské zahrady, jehož realizace podle serveru itv.com přijde na 17 milionů liber (přes půl miliardy korun, pozn. aut.), již pátým geotermálním projektem v novodobé historii. Firma v minulosti pracovala na geotermálních vrtech v Německu, Francii, Belgii a aktuálně se účastní i několika dalších tendrů v různých evropských zemích.

„Geotermální projekty, které se na území Evropy připravují, dlouhodobě mapujeme. Oblast geotermie je zajímavá i tím, že realizace těchto projektů není přímo závislá na cenách ropy a plynu na světových trzích, a je tak možné diverzifikovat rizika,“ vysvětlil René Kachyňa.

A tečka na závěr? Někdejší hudební producent Tim Smit, jenž je od roku spoluzakladatelem a výkonným místopředsedou projektu Eden, byl v roce 2012 britskou královnou Alžbětou II. povýšen do rytířského stavu, když za své zásluhy získal Řád britského impéria.

Mimochodem – stejné vyznamenání (Knight Commander, KBE – pozn. aut.) bylo v roce 1996 uděleno hned dvěma českým hudebníkům – skladateli Rafaelu Kubelíkovi a dirigentu Liboru Peškovi. Vůbec nejvyšší ocenění Řádu britského impéria v třídě Grand Cross (GBE) obdržel zatím jako jediný Čech už roku 1923 politik a později druhý prezident Československa Edvard Beneš.

Tim Smit, spoluzakladatel projektu Eden, je vystudovaný archeolog a antropolog. Přes deset let byl aktivní jako rockový a operní producent. Skutečný věhlas mu ale přinesly až environmentální projekty. A také povýšení do rytířského stavu. Foto: Eden Project

Zavřít reklamu ×
  1. Nejsem technický znalec, ale vždycky si ráda přečtu článek z hrdostí nad umem českých, v tomto případě moravských lidí. Jen je škoda, jak málo se veřejnost informuje.

Napsat komentář: Radek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Lidé a společnost

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Poslanci horší než uklízečky. Které profese mají špatnou image?

Průzkum
Ve dvousetčlenné Poslanecké sněmovně usedne na ustavující schůzi začátkem listopadu 102 nových zákonodárců. Pro některé bylo zvolení příjemným překvapením, když díky preferenčním hlasům – kroužkování – přeskákali kandidáty na vyšších pozicích. Možná si ani neuvědomují, že právě nastupují do profese, která má z pohledu české veřejnosti nejhorší image. Dokonce i uklízečky nebo členové ostrahy jsou na tom lépe.