Důvodem je vysoce expanzivní měnová politika centrálních bank – „tištění miliard“. Ta sice politikům pouze kupuje čas na nutné reformy. Ti však místo reforem nafukují dluh. A MMF souhlasně přikyvuje. Důsledkem globální pandemické krize tedy bude ještě rychlejší růst dluhu, než jaký nastal po globální finanční krizi.
Co to znamená z pohledu bank, nejen v České republice? Základní úrokové sazby centrální banky budou nyní možná až roky extrémně nízké, v řadě případů negativní. To není pro banky nejlepší zpráva. Na druhou stranu přes možné určité škobrtnutí v příštím roce nadále porostou ceny nemovitostí a zájem o jejich hypoteční úvěrování (hypotéky budou levné a reality vůči řadě jiných nástrojů typu termínových vkladů ještě výnosnější – pozn. aut.).
V ekonomice nenastanou rozsáhlé krachy, firmy přežijí na dluh, takže poroste podíl zombie firem. Což však nemusí být pro banky špatná zpráva. Na úvěrování zombie firmy mohou při obecně nízkých úrocích stále vydělávat – ostatně právě banky „zombíky“ při životě udržují. Bobtnající zadlužení je tedy pohromou pro ekonomiku jako celek, neboť umocňuje „kulturu dluhu“, takže spořit se nevyplácí, zvyšuje nerovnost ve společnosti (majitelé nemovitostí, pronajímatelé vs. nájemníci, střadatelé s nulovým úročením vkladů) a prohlubuje zhoubnou „zombifikaci“, ústící ve stagnaci celkové produktivity.
Pro banky však v souhrnu nejde jen o negativa. A kdy jindy nakupovat akcie, než „když na ulicích teče krev“, resp. se v ČR jako za války staví polní nemocnice? Za zvážení může stát jednoduché „portfolio“ namíchané z jedné velké (typ Komerční banka) a jedné menší, dravé banky (typ Moneta).
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
