Nasedl jsem tedy do taxíka bez označení. Bez taxametru. Bez vystavené licence. A začal si povídat s řidičem, jestli by tohle všechno neměl mít. Ale, mávnul rukou, jen si přivydělávám, a protože je málo řidičů a hodně cestujících, pomáhám kamarádovi z dispečinku. Hezky se s pánem povídalo, jel bezpečně a za předem domluvenou cenu. Dokonce měl drobné nazpět, na rozdíl od účtenky.
Před několika týdny jsem jel se stejnou společností a povídal si s jiným řidičem, naturalizovaným Východoevropanem. Vyprávěl mi, kolik ho stojí pronájem auta, aby splňovalo požadavky zaměstnavatele, na kolik ho přišla licence a jak jsou drahé náklady, i kolik z každé jízdy odevzdává za dispečink. A stejně jezdí každou noc, protože si jako stavební dělník musí přivydělat.
Poučení? Není na mě, abych soudil, já byl spokojen. Poučit by se měl spíš stát, že mu i tady utíkají daně a odvody. Možná i přepravní společnosti, pokud už nechtějí podnikat jako v divokých 90. létech. Ale určitě by se měli probrat samotní taxikáři, kteří jsou schopni kvůli Uberu zablokovat půlku Prahy, a přitom by možná bylo užitečnější protestně zatroubit před vlastním dispečinkem.
