Cena zlata dosáhla úrovně bezmála 1680 dolarů za troyskou unci, která je absolutně nejvyšší za celé období od 7. února 2013, jak plyne z dat agentury Bloomberg. V korunách dnes zlato pokořilo další dějinný rekord, když se jedna jeho unce prodávala v přepočtu i za více než 38 800 korun. Dnešní růst korunové ceny zlata k novému rekordu však lze zcela přičíst samotnému zdražení drahého kovu, nikoli částečně i oslabení koruny vůči dolaru, neboť česká měna je nepatrně silnější než minulý pátek.
Skutečnost, že investoři přesouvají své peníze do zlata, svědčí o tom, že mají strach z možného dopadu koronavirové nákazy na celosvětovou ekonomiku. Kromě zlata přesouvají peníze i do dalších takzvaných bezpečných útočišť, například amerických dluhopisů. Výnos desetiletého amerického dluhopisu tak minulý týden uzavíral na své nejnižší hodnotě od července 2016, blízko historického minima. Je zřejmě jen otázkou času, kdy toto historické minimum prolomí.
Jako bezpečné útočiště běžně slouží také třeba japonský jen, v těchto dnech tomu ale tak není. Japonsko je totiž jednou ze zemí zasažených nákazou, pročež investoři spatřují větší bezpečí právě třeba v amerických dluhopisech. Investoři se nově obávají šíření koronaviru nejen v Japonsku, ale také v Jižní Koreji, Itálii nebo třeba v Íránu. Klíčový index jihokorejských akcií, Kospi, se při dnešním obchodování propadl o tři procenta. Korea je po Číně druhou nejvíce zasaženou zemí.
Koronavirus se ale také rozšířil už i do Evropy, do zmíněné Itálie. Italské úřady zrušily v Benátkách, městě, jež ve středověku dalo světu „vynález“ karantény, tamní karneval a podnikají řadu dalších kroků, aby zamezily šíření nákazy, včetně zavírání některých škol a univerzit na severu země. O víkendu byl také na italsko-rakouských hranicích zastaven vlak, a to kvůli obavě, že mezi cestujícími jsou infikované osoby.
Naopak v Číně samotné se objevují známky určité stabilizace situace. Ještě v minulém týdnu čínská ekonomika běžela na zhruba 50 až 60 procent své celkové kapacity. Od dneška je toto číslo o něco vyšší. Jak centrální, tak místní vlády totiž uvolnily kritéria pro opětovné spuštění provozu v průmyslových závodech. Peking se totiž ocitá po tlakem mezinárodního společenství.
Ministři financí a šéfové centrálních bank zemí skupiny G20, kteří o tomto víkendu jednali v Rijádu (zástupci Číny, Británie a Ruska se ovšem neúčastnili), ve světle šíření nákazy apelovali za to, aby svět snížil svoji závislost na Číně coby „dílně světa“ a obecně zemi, která disproporčně sehrává ústřední roli v až příliš velkém podílu globálních hodnototvorných řetězců. Francouzský ministr financí Bruno La Maire například naznačil, že není dále možné, aby byl západní automobilový, farmaceutický nebo letecký a kosmický průmysl z 90 až 95 procent závislý na dodávkách z Číny.
Čína si uvědomuje, že by její role v mezinárodní ekonomice mohla postupně oslabit, pročež právě usiluje o delikátní balancování situace. Na jedné straně, jak je zmíněno, uvolňuje kritéria pro zahájení provozu ve svém průmyslu. Na straně druhé se snaží omezit vzniklé riziko, že návrat části Číňanů do práce opětovně urychlí šíření nákazy. V posledních dnech tempo šíření nákazy v Číně polevuje, což právě vede vládu k uvolnění kritérií pro znovu zprovoznění části průmyslu. Epidemiologové ovšem varují, že návrat lidí do práce může šíření nákazy opět urychlit.
Z koronaviru se už dávno stalo vedle zdravotní hrozby také politikum. Západní politici jej využívají jako záminku prosazování své dlouhodobé agendy. Zmíněný Le Maire evidentně touží omezit ekonomickou moc Číny. Americký prezident Donald Trump usiluje o to samé, pochopitelně. Koronavirová nákaza mu navíc dává možnost vykreslit globalizaci, jejímž je kritikem, jako děj, jenž ohrožuje nejen pracovní místa, ale nyní už také zdraví. Podobně nyní v zasažené Itálii argumentuje Matteo Salvini, šéf Ligy severu, když kritizuje vládu za málo akceschopnosti v ochraně hranic, v předcházení a boji s nákazou. „Bože nedopusť, aby některý z afrických imigrantů byl nakažen koronavirem,“ nechal se Salvini slyšet o víkendu.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
Lukáš Kovanda
