Na první pohled všechno sedí: Nejnižší cenovka, slušné garance, osvědčené reference. Výběr jihokorejské KHNP pro dostavbu Dukovan tak vypadá jako logická, téměř bezchybná volba. Jenže pod povrchem začíná být hned jasné, že jednoduché to nebude. Co se jeví jako korejské řešení, je totiž až podezřele americké. A levné? To jen na první dojem.
Ačkoli formálně jde o jihokorejský projekt, v jádru – doslova i obrazně – nese podpis Spojených států. Technologie APR1000, kterou KHNP nabízí, vychází z know-how, jehož původ sahá až k americkému Westinghousu.
Americký souhlas
Právě ten před lety prodal korejské straně technologii pod podmínkou, že bude využívána výhradně na domácí půdě. Jenže KHNP mezitím reaktor zásadně přepracovala – vznikl APR1400, a z něj pak upravená evropská verze APR1000, kterou teď firma nabízí Česku.
Bez souhlasu Westinghousu by korejská nabídka nesplnila podmínky českého tendru. Ten totiž požadoval právně vyjasněné vlastnictví know-how. Aby KHNP mohla postavit reaktor v Česku, musela si nejprve vyjednat svolení právě od Američanů – a to rozhodně nebylo zadarmo. Za pouhé právo použít technologii inkasuje americká strana zhruba 3,3 miliardy korun za každý blok.
K tomu se přidává závazek na subdodávky ve výši 17,8 miliardy korun. Pokud Westinghouse dosáhne marže kolem 15 procent, vydělá si 2,7 miliardy. Celkově si tak může odnést téměř šest miliard korun – za jeden jediný reaktor. Jde o pozoruhodný výnos, který si odnáší hráč, jenž měl být podle všeho mimo hru.
Zapojení českého průmyslu
Další klíčovou otázkou je zapojení českého průmyslu. Politické proklamace slibovaly, že domácí firmy získají minimálně 60procentní podíl na zakázce. Jenže jak ukazují aktuální informace, realita je velmi vzdálená.
Reálný objem zakázek, které by mohly získat české podniky, se aktuálně pohybuje okolo 20 procent. Při srovnání s jinými projekty to je podobná úroveň participace jako u jaderného reaktoru v Bangladéši.
Český průmysl, který si ještě před pár dekádami dokázal vlastními silami postavit celé Dukovany i Temelín, dnes dostává ve „své“ jaderné zakázce jen drobky. Onen zmiňovaný dvacetiprocentní podíl tvoří převážně turbínový ostrov – který sice vznikne v Plzni, ale pod taktovkou korejského Doosanu – plus pár tun betonu, zemních prací a montážního materiálu.
Taková účast staví tuzemský jaderný průmysl na úroveň zemí třetího světa, které si bez cizí pomoci nepostaví ani garáž, natož jaderný blok.
Jádro postavené v rámci Evropské unie je jiné než to v Koreji nebo na Blízkém východě. Právní a regulační prostředí je nesrovnatelně přísnější. A právě zde naráží korejská firma na limity. Nikdy dosud KHNP nestavěla jaderný reaktor v Evropské unii (EU). Chybí jí zkušenosti s evropskými standardy, což může vést k vážným komplikacím – od zpoždění výstavby až po navýšení nákladů.
Nejde však jen o technické překážky. Francouzská EDF, poražený konkurent KHNP, podala stížnost k antimonopolnímu úřadu. Mimo jiné upozorňuje na netransparentní zapojení amerických subjektů a nedostatečné právní doložení schopnosti Korejců využívat technologii, kterou fakticky nevlastní.
Pokud by ÚOHS stížnosti vyhověl, mohlo by to proces výběru pozastavit nebo dokonce vrátit na začátek. Nicméně se tak nestalo, antimonopolní úřad definitivně zamítl stížnost Francouzů.
Podle předsedy ÚOHS Petra Mlsny je rozhodnutí definitivní, EDF ho nyní může napadnout pouze u Krajského soudu v Brně. EDF však napadla vybrání KHNP v tendru také u Evropské komise, kde řízení ještě není uzavřeno a není ani jasné, kdy by mohlo být.
Korejské jádro do amerických rukou
Ani v samotné Jižní Koreji není celý projekt vnímán jako jednoznačný triumf. KHNP tam čelí kritice, že ústupky vůči Westinghousu jsou přehnané – a že si za krátkodobý zisk v podobě české zakázky kupuje dlouhodobé problémy.
Podle kritiků tak korejská státní firma fakticky předává kontrolu nad vlastním jaderným exportem do amerických rukou. A tím si sama zavírá dveře k dalšímu samostatnému působení na globálním trhu.
Navíc zůstává nejasné, jak bude projekt financován. Ačkoli český stát uvažuje o úvěrovém modelu s podporou, konečná struktura financování stále není hotová. Vzhledem k vysokému riziku překročení nákladů se může stát, že v budoucnu bude nutné nalít do projektu další veřejné prostředky.
KHNP sice získala jeden z největších jaderných kontraktů v Evropě, ale s každým dalším dnem je jasnější, že tato výhra s sebou nese značná rizika. Geopolitická závislost na USA, minimální podíl českých firem, právní nejistota, nejasné financování, chybějící evropské reference – to vše činí z Dukovan velmi ošemetnou zakázku.
Zatímco čeští politici slaví „levné“ řešení, Američané už inkasují. A čeští průmyslníci? Ti sledují vývoj se stále větší skepsí. Zakázka století se tak může snadno stát symbolem promarněné příležitosti.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
