Firmy žádají od státu miliardy na sanace starých škodzdroj: www.pixabay.com

ANALÝZA: Vzpomínky na Kalouskův ekotendr ožívají. Firmy žádají od státu miliardy na sanace starých škod

Pojďme se bavit o miliardách. Česko i po čtvrtstoletí budování kapitalismu stále ohrožují staré ekologické zátěže. A ohrožují i zdroje pitné vody. Podnikatelé, kteří areály zdědili a jimž hrozí sankce za škody, které nezavinili, vidí spolu s odpadovými firmami v sanacích byznys. A začali tlačit na vládu, aby uvolnila více peněz na likvidaci starých ekologických škod.

Potřeba jsou desítky miliard. Ročně ale jde na likvidace jen zhruba miliarda. Některý rok ani to ne. Ukázal to nedávný seminář o ekologických zátěžích se státní garancí, který zorganizovala Hospodářská komora ČR.

Sice nenápadně a opatrně, ale přesto zřetelně bylo cítit, že mezi některými podnikateli stále rezonují nostalgické vzpomínky na neuskutečněný obří Kalouskův ekotendr za zhruba sto miliard korun. Měly se určit kontaminované lokality, jejich nebezpečnost, vymezit, kolik by stála sanace a rovněž najednou vysoutěžit její hlavní dodavatele.

Nicméně je faktem, že v posledních letech se do sanací směřuje čím dál tím méně peněz. Stát se přitom v ekologických smlouvách uzavřených v 90. letech mezi novými vlastníky objektů a někdejším Fondem národního majetku zavázal náklady na sanace proplácet. Uhradil ale jen část.

Asociace: Jak dlouho ještě?

Na staré ekologické zátěže se nyní, v době prosperity, dává třetina toho, co se na ně dávalo v době ekonomické krize. Pokud by to šlo tímto tempem, tak stát by své závazky, k nimž se zavázal před 25 lety, splnil někdy za dalších čtyřicet let,“ prohlásil na semináři Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství.

Před třemi lety putovaly do sanací tři miliardy korun, loni 700 milionů, letos by to měla být miliarda. Celkem jde o 500 významných lokalit, z toho 25 je opravdu závažných, u šesti míst je značné riziko ekologické katastrofy. Podle České inspekce životního prostředí (ČIŽP) již marně uplynuly lhůty pro sanaci, které stanovila.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) eviduje na pět tisíc starých ekologických škod, včetně těch méně významných, které životní prostředí téměř neohrožují. Řečeno úřední terminologií.

Komora: Ostrá slova

Podnikům, které staré laguny či kontaminované zeminy a spodní vody převzaly, hrozí obří sankce. Ze zákona musí předcházet škodám, ale přitom si samy ani nemohou vybrat, která sanační firma ekologickou zátěž odstraní. Příslušné tendry totiž musí podle zákona od roku 2011 vyhlašovat ministerstvo financí.

Podle prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého bude muset vláda najít společnou řeč s podniky, které na neřešené sanace doplácejí. Jasně naznačil, že za ně teď bude komora lobbovat.

A došlo i na ostrá slova, když si Jan Mráček z komory si přisadil: „Může se stát, že se nabyvatelé areálů spojí, a budou pak hromadně žalovat stát, protože ten se před pětadvaceti lety zavázal sanovat staré škody, a nečiní tak.“

Advokátka: Firma žalovala ministerstvo a vyhrála

„Nabyvatel areálu, kde je stará ekologická škoda, je v případě nečinnosti dokonce povinen zahájit sanace, aby zabránil škodám. Tak postupovala firma KOPOS. Předcházela následným škodám z nečinnosti, sanaci realizovala sama a zažalovala ministerstvo financí. Soud dal firmě za pravdu a uložil ministerstvu financí náklady uhradit. Je k tomu už více judikatury,“ uvedla na semináři advokátka Kristýna Oberfalcerová.

Podle ní některé firmy mají neomezené státní garance, jiné mají strop, který se vyčerpal na udržování zoufalého stavu (například ochranné čerpání), ale stará zátěž zůstává. „Firmě je pak řečeno, ať si to platí sama. Některým podnikům se do garance započítávají i náklady s DPH, jiným nikoliv,“ shrnula advokátka.

Tak třeba Synthesia měla v roce 1997 smlouvu s Fondem národního majetku na necelých 700 milionů korun. Jenže staré škody zůstávají. A tak musela být garance aktualizována. Dnes jsou pro podnik vyčleněny více než tři miliardy.

Odpadář: Nejhorší je nečinnost

Tak ať stát narovinu řekne, že teď nemá peníze a staré zátěže hodlá sanovat až za padesát let. I to je řešení. Ne ale stav takové nečinnosti a očekávání zároveň,“ říká Roman Mužík, jednatel odpadové společnosti AVE, patřící dříve Rakušanům a dnes českému magnátovi Křetínskému.

Podle ministerstva financí jsou v současnosti garantovány sanace starých ekologických škod na úrovni 102 miliardy korun. Advokátka Oberfalcerová ovšem naznačila, že reálně může vyvstat požadavek na dvojnásobek, protože ministerstvo financí do ceny nezapočítává ani DPH, ani inflaci za pětadvacet let.

Počtář: Ceny na polovině

Konkurence mezi odpadovými firmami je ale obrovská, takže sanace by se celkově mohly udělat i za méně než sto miliard,“ mírní velké odhady Mužík.

Jeho slova nepřímo potvrdil náměstek ministra financí Ondřej Závodský: „V roce 2015 jsme soutěžili ekologické sanace za polovinu oproti předpokládaným cenám. Letos tedy vysoutěžíme za stejné peníze dvojnásobek práce.

Jenže…

Harcovník: Nebuďte bláhoví

I kdyby těch sto miliard přišlo hned, tak je bláhové si myslet, že se obratem spustí všechny sanace starých škod, kde stát uzavřel ekologickou smlouvu. Na povrch vyplouvají i zátěže, které jsou mimo tento instrument – a musí se také řešit, usadil myšlenky na mimořádně velké investice do starých ekologických škod ředitel odboru environmentálních rizik a ekologických škod ministerstva životního prostředí (MŽP) Karel Bláha.

I když vlastník areálu má vůli to řešit, ale nemá peníze, ministerstvo životního prostředí na to nemá v rozpočtu prostor. „Musí se jednat s obcemi a kraji, přičemž některé nejsou aktivní, některé do toho musíme vyloženě nutit,“ říká úředník, který přežil v úřadu už pátého ministra.

Spolana: 600 miliónů. Konečně!

Druhým největším výdajem fondu privatizace je ekologie. Nemáme neomezené možnosti, peníze ve fondu jsou jasně určené,“ vysvětlovala vedoucí odboru ekologických závazků na MŽP Monika Zbořilová. Podle ní letos budou uzavřeny smlouvy na sanace za více než miliardu. Vedle toho by měl být odklepnut tendr na likvidaci zátěží ve Spolaně Neratovice za 600 miliónů korun.

Spolana je výstižnou ukázkou toho, jak se sanace starých ekologických škod vleče, protože na každý zdejší problém se vyhlašují tendry samostatně. Podzemní vody jsou kontaminovány hlavně chlorovanými uhlovodíky a rtutí. Pronikají do Labe a údolní nivy v oblasti Černínovska.

Šíří se to dále v podzemí, ale spíše dále od zástavby. Lidé tam každopádně nemají k pití používat studny,“ řekl už před dvěma lety Právu Richard Přibyl z ministerstva životního prostředí, který se Spolanou na ministerstvu zabývá už od roku 1998!

Dvanáct let čekal, až politici označí tento projekt na sanaci podzemních vod u Spolany za přednostní. Přitom Spolana patří ke starým zátěžím označeným oficiálně za prioritní. Projekt na sanaci podzemních vod byl vyhotoven už v roce 2004. Realizovat se (snad) začne příští rok. Čtrnáct let poté. Důvod? Stále se mění vlády a jejich priority…

Právní rozpolcenost státu

Advokátka Oberfalcerová a lobbisté z Hospodářské komory a odpadové asociace poukazují na to, že Česká inspekce životního prostředí vydává rozhodnutí o pokutách firmám se starými škodami, ale pak tato rozhodnutí mění a posouvá termíny plnění.

Vysmívají se právní rozpolcenosti státu. Podle nich chce stát na jednu stranu plnění přísných ekologických zákonů od firem, ale přitom sám není schopen dodržovat zákony, protože měnit rozhodnutí správního orgánu oporu v zákoně nemá.

Šéf ČIŽP Erik Geuss potvrdil, že Nejvyšší správní soud označil takový postup za nesprávný. Podle něho to byla ale úleva těm firmám, kde si inspekce je vědoma, že za následky starých škod podnik nemůže, ani nemá nástroje, jak je začít odstraňovat, a z čeho sanaci financovat. Jenže na druhou stranu zákon nařizuje inspekci vůči takové firmě konat, pokud z pohledu litery zákona podnik nekoná. Blázinec, nebo spíše Kocourkov. Kde jsi, zdravý rozume?

Zapomenuté bunkry a kyseliny

Podle Geusse v mnoha případech není možné znát předem přesný rozsah kontaminace, takže je pak logický tlak na změny v daném procesu. Například společnost E.ON našla před lety v areálu někdejší Jihočeské plynárenské staré zapomenuté betonové bunkry v zemi, kde byl dehet.

Sanace se daří například v Pardubickém kraji, ale přesto zde strašáci ještě zůstávají. Ve firmě Paramo jsou např. laguny plné černého bahna, kam se schovalo kde co. U Nové Vsi na Chrudimsku byly zbytky z provozu rafinace olejů kyselinou sírovou ukládány na dno lomu. „Dosud se zde prováděl jen sběr ropných látek z hladiny, nyní se připravuje kompletní sanace,“ informoval Josef Hejduk z odboru životního prostředí Pardubického kraje.

Zamoření bývá rozsáhlejší, než se předpokládalo v případě odstraňování kalů z většinou zapomenutých dehtových jímek po bývalých plynárenských podnicích. Průzkumná firma odhalí dvě jímky, a když tam začnete kopat, objeví se jich pět,“ řekl deníku Právo před dvěma lety Richard Přibyl. Tedy v roce, kdy se peníze do sanací výrazně omezily.

Jindřich Kolomazník

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *