Je to jedna z už poměrně otřepaných lží, kterou využívá kremelská propaganda a která se opakovaně objevuje ve veřejném prostoru: Krátce po ruské invazi na Ukrajinu mohly utichnout zbraně, pokud by se do toho nevložil tehdejší britský premiér Boris Johnson.
V dubnu 2022 prý byla mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou víceméně před podpisem, když to zmařil právě Johnson, který ratifikaci „zakázal“ – což je i jeden z důkazů, že Evropa ve skutečnosti žádný mír nechce.
Jenže realita je zcela jiná. Boris Johnson sice po příjezdu do Kyjeva ukrajinským představitelům řekl, že nemají nic podepisovat, ale bojovat, ale to na jejich rozhodnutí neměla žádný vliv. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sám prohlásil, že odmítl dokonce několik ruských ultimát.
Důvod byl prostý. Pokud by Kyjev přistoupil na podmínky Moskvy, byla by to de facto kapitulace a podrobení ze strany kremelského režimu. Také jeden z ukrajinských vyjednavačů potvrdil, že se Ukrajina v té době nechystala podepsat žádnou dohodu s Ruskem.
Přesto si historka s Borisem Johnsonem dál žije svým životem a slouží Putinovi v jeho hybridní válce vůči Evropě. Smutné je, že tuto ruskou propagandu používá i premiér Andrej Babiš (ANO), předseda vlády členské země Severoatlantické aliance a Evropské unie.
V diskusním pořadu TV Nova Babiš prohlásil: „Ta dohoda byla blízko v dubnu 2022. Potom přišel Boris Johnson a, podle různých informací, Ukrajinská pravda, to, myslím, zveřejnila, a v podstatě tam byl zájem, aby byl ten konflikt.“
Smutné je, že tuto lež šéf nejsilnější politické strany v zemi opakoval už na mítincích s občany před volbami. Že se k ní vrací jako ministerský předseda, je vyloženě skandální. A to Babiš opakovaně tvrdí, jak je prozápadní.
Jenže ono je někdy opravdu hodně těžké poznat, na čí straně vlastně český premiér je. Zvláště poté, co kremelští propagandisté Babiše za jeho slova o „protimírovém“ Johnsonovi pochválili. To je vždycky signál, že je něco špatně.
Babišova politika je především o lavírování a kličkování. Když se v EU na konci roku rozhodovalo o půjčce 90 miliard eur pro Ukrajinu, Babiš vyjednal výjimku, že Česko za půjčku neručí. Podobné to bylo i s muniční iniciativou, která Praze vynesla mezinárodní uznání. Když se rozhodovalo o jejím prodloužení, Babiš na to sice kývnul, ale pod podmínkou, že Česko už na ni nedá ani korunu.
Babišův výrok o tom, jak Boris Johnson zhatil mírovou dohodu, je ale úplně jiná káva. Spojenecké země ho nepochybně zaregistrovaly a mohou ho vnímat tak, že Česko se stává zemí, na kterou se už tak nelze spoléhat.
Do stejné kategorie patří i osekání obranných výdajů v návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Namísto jejich navyšování, jak se dohodly členské země NATO, aby aliance mohla účinněji vzdorovat Putinovým imperialistickým zájmům, přichází reálný pokles o 21 miliard korun.
Ale třeba se ještě Babiš vzpamatuje a uvědomí si, kam Česko patří. Začít by mohl tím, že přestane papouškovat kremelskou propagandu.
