Zvláště si všímá regionu střední a východní Evropy, zejména pak Maďarska a Polska. V případě těchto dvou zemí je podle ní na místě znepokojení z možného zhoršení jejich hodnocení.
Důvodem je nyní také to, že čerpání z pandemického fondu obnovy EU bude evidentně podmiňováno podstatněji než dosavadní čerpání evropských peněz právě dodržováním zásad vlády práva a institucionálního pořádku v souladu s preferencemi Evropské komise.
Prostředky z fondu obnovy EU se přitom mohou stěžejním způsobem odrazit v rychlosti a plynulosti post-pandemického zotavování jednotlivých zemí, a mít tedy zprostředkovaně dopad na kondici veřejných financí i vlastní ratingové hodnocení.
Agentura Fitch zatím v regionu střední a východní Evropy znepokojení vztahuje zejména k Maďarsku a k Polsku, v menší míře k Bulharsku a Rumunsku. V případě České republiky deklaruje zatím dokonce pozitivní vliv dosavadního vývoje v oblasti vlády práva na celkové ratingové hodnocení.
Celkově ovšem uvádí, že od roku 2015 k dalšímu pozitivnímu vývoji v regionu jako celku již nedochází. Nejvýraznější posun v dané oblasti nastal v uplynulých patnácti letech podle agentury mezi roky 2005 a 2008.
Z hlediska České republiky je tedy příznivé, že přední ratingová agentura zatím nezdvihá varovný prst kvůli mediálně ostře sledovanému střetu premiéra Andreje Babiše s Bruselem ve věci čerpání dotací podnikem Agrofert. Ten premiér ČR vložil do svěřenského fondu, avšak podle Evropské komise nad ním ve značné míře stále uplatňuje kontrolu, takže je na místě podezření ze závažného střetu zájmů.
Přesto však zprávu ratingové agentury nelze brát na lehkou váhu. Její – a nejenom její – pozornost se může na situaci v ČR brzy obrátit v mnohem méně příznivém světle. Česká republika by pak v krajním případě mohla za premiérův střet zájmů platit nejen snížením objemu čerpatelných evropských peněz, ale také zhoršením ratingového hodnocení, které by jí dluh prodražilo.
Za Babišův střet zájmů nebo podobný problém by tak Česko platilo dvakrát: Nižším objemem peněz získaných z EU a vyšším úrokem zaplaceným na státním dluhu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
