Následkem útoků se podařilo „vyřadit“ hned tři klíčové generály – kromě šéfa Íránských revolučních gard Hosejna Salámího také Mohammada Bagherího, náčelníka generálního štábu íránské armády a druhého nejvyššího velitele ozbrojených sil po ajatolláhovi Alím Chameneím, a jeho zástupce Gholamalího Rašída.
V případě, že by aktuální eskalace mezi Izraelem a Íránem přerostla v dlouhodobější otevřený konflikt a Teherán by v odvetě vůči spojencům Izraele zablokoval Hormuzský průliv, kudy dnes proudí zhruba pětina světových dodávek ropy a významná část zkapalněného plynu (LNG) z Kataru, vyústilo by to v prudký nabídkový šok na trhu s ropou a plynem.
Některé analytické odhady mluví o následujících dopadech: Ceny severomořského Brentu by podle odhadů analytiků agentury Bloomberg a většiny krizových modelů rychle vyskočily k úrovni 130 dolarů za barel, a při plné blokádě by se mohly krátkodobě dotknout i magické hranice 200 dolarů.
U plynu je situace pro EU rovněž poměrně neradostná. Evropské spotové ceny plynu by se podle odhadů opět vrátily ke trojciferným hodnotám (v EUR/MWh), což znamená, že například plyn by mohl stát až 100 EUR/MWh v klíčovém uzlu TTF v Nizozemsku.
Takový cenový skok by v globálním CPI okamžitě přidal zhruba dva procentní body (v USA či eurozóně by se celková inflace klidně vyšplhala zpět nad 4–5 %, pozn. aut.), navíc by prodloužil setrvačnost jádrové inflace kvůli dražší dopravě a vstupům do výroby.
Očekával bych pak určitou variantu stagflace, kdy by ekonomiky čelily významnému cenovému šoku a zároveň propadu hrubého domácího produktu (HDP). Globální HDP by se mohl snížit až o dvě procenta.
Centrální banky, které teprve začaly uvažovat o uvolňování měnové politiky, by musely otočit kormidlo: Fed, centrální banka USA, i Evropská centrální banka by pravděpodobně sazby dočasně zvýšily své úrokové sazby o 50–100 bazických bodů (nebo by minimálně odložily jakýkoli další pokles).
Obecně by mohly reagovat spíše restriktivní měnovou politikou – nebylo by totiž v jejich zájmu opakovat chyby z období po pandemii covid-19, kdy byla reakce na rostoucí inflaci zpočátku spíše vlažná.
Můžeme tedy jen doufat, že případný konflikt zůstane omezeného rozsahu a nepovede k dlouhodobější plnohodnotné válce, která by měla na trh s energiemi zásadní dopad – a tím pádem by ohrozila jakýkoli ekonomický růst.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
