Bruselské noty v Česku neladízdroj: www.pixabay.com

Bruselské noty v Česku neladí. Akordy solventnosti drhnou o pražce

Podle statistik šest let po sobě roste v Česku počet lidí, kteří jezdí vlakem – ročně je to už skoro 180 milionů. Paradoxně je poněkud na okraji zájmu médií zákon o drahách, který teď v poslanecké sněmovně čeká třetí čtení a který může významně ovlivnit to, jakým způsobem budeme v příštích letech po železnici cestovat.

Faktem je, že v tomto případě je ČR s procesem implementace evropského drážního práva přes rok ve skluzu, přestože ji jako svou prioritu uváděla celá řada předchozích ministrů dopravy. Lhůta pro překlopení některých železničních pravidel do české legislativy uplynula loni v druhé polovině června. „Příprava projednávání novely zákona se datuje od září loňského roku,“ konstatoval ve sněmovně poslanec Karel Šídlo. A vloni na podzim se ještě mělo za to, že účinnost novely nastane od 1. ledna 2016.

Byl by ÚOHS efektivnější?

Současně s novelou zákona o drahách postupuje legislativním procesem také zákon o vzniku nového nezávislého regulačního úřadu. Původně se o něm mluvilo jako o Úřadu pro ochranu podnikání v dopravě, nyní jako o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře.

K možnosti vzniku „drážního superúřadu“ se v únoru 2015 kriticky vyjádřil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), s tím, že kompetence, které se týkají ochrany hospodářské soutěže a které musejí být vykonávány zcela nezávislým úřadem, by mohl efektivněji provádět on sám.

ÚOHS také konstatoval, že „další úkoly, které má podle návrhu Ministerstva dopravy nový úřad plnit, nevyžadují existenci po všech stránkách nezávislé instituce a že nákladné zřizování nového, specializovaného úřadu proto ÚOHS nepokládá za efektivní“.

Ani mezi zákonodárci nepanovala naprostá shoda o nutnosti vzniku nového úřadu. „Ten systém je možné nastavit tak, aby nevznikl nový úřad. Se vznikem nového orgánu obecně mám problém,“ nechal se slyšet například poslanec Martin Kolovratník.

Nezávislý úřad bude sídlit na ministerstvu

„Nový Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře nemá a nebude dublovat činnost ÚOHS,“ uvedl pro portál FAEI Zdeněk Neusar z tiskového oddělení Ministerstva dopravy. Podle něj bude úkolem nového úřadu kontrola (a případné sankcionování) dodržování podmínek přístupu k dotčené dopravní infrastruktuře a také řešení sporů mezi provozovatelem infrastruktury a dopravci.

Neusar se také snažil rozptýlit obavy z dalšího nárůstu úředníků, kterou si vyžádá novelizace pravidel na tuzemské železnici podle bruselských not. Jak sdělil, předpokládá se, že nový úřad bude mít 20 až 30 zaměstnanců. Ministerstvo dopravy počítá s tím, že na současných dvou úřadech, tedy Drážním úřadu a Drážní inspekci, se sníží počet zaměstnanců, dojde k jejich přesunu do nového superúřadu a současně se převedou na ně vyčleněné finanční prostředky.

Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, jak uvedl Neusar, bude mít z úsporných důvodů sídlo v Praze v budově Ministerstva dopravy. Plat předsedy úřadu, materiálové vybavení úřadu, vozový park a podobně představuje podle Neusara náklady ve výši 7 – 8 milionů korun. Předseda úřadu, který bude jmenován vládou, má mít šestileté funkční období a bude mít tabulkový plat v 16. platové třídě plus osobní ohodnocení. „Na předsedu úřadu se služební zákon vztahovat nebude, na zaměstnance ano,“ doplnil.

Nepříznivé dopady do praxe

Během rozpravy k novele zákona o drahách mezi jinými zmínil její možné nepříznivé dopady do praxe poslanec Šídlo. Uvedl, že zástupci různých institucí se mu ozvali s tím, že jimi „vznesené připomínky nebyly řádně vypořádány a projednány v průběhu vnitroresortního a meziresortního projednání“. Jeden příklad za všechny – dopad na solventnostní pravidla pojišťoven, která jsou jim uložena evropskými a národními předpisy.

„Už v průběhu konání řádného vnějšího připomínkového řízení v roce 2014 upozorňovala Česká asociace pojišťoven na zásadní nedostatek návrhu, který spočívá v nemožnosti vypovědět ve specifických případech pojistnou smlouvu pojišťovnou,“ okomentoval pro portál FAEI novelu drážního zákona Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven (ČAP).

„Pojišťovna musí mít možnost vyhodnocovat riziko. Pokud v konkrétním případě zjistí, že dané riziko již není schopna krýt, musí mít možnost daný smluvní vztah ukončit,“ ve stručnosti přiblížil princip pravidla solventnosti.

ČAP proto podle něj nyní vede diskuze s Ministerstvem dopravy a snaží se tuto situaci řešit. Ministerstvo podle Matouška údajně přislíbilo zapracování možnosti výpovědi až v rámci další novely zákona o dráhách. „Pojišťovny si do té doby budou muset najít jinou cestu, jak se vypořádat s touto nepříjemnou situací, například uzavírat pojistné smlouvy pouze na omezenou dobu,“ nastínil.

Stát přenáší odpovědnost

Podle předsedy FAEI Přemysla Součka je na projednávané drážní novele viditelná snaha státu přenášet svou odpovědnost na soukromé subjekty. „Není to ojedinělé,“ upozornil. „Tak třeba nedávno schválený zákon o hazardu požaduje po podnikatelích v elektronických komunikacích, aby nesli náklady na regulaci hazardních her. A pak tu je elektronická evidence tržeb, která širší části soukromého sektoru rovněž přinese neplánované výdaje,“ doplnil.

Souček poznamenal, že u drážního zákona nastala s ohledem na přenášení odpovědnosti podobná situace jako vloni během novelizace zákona o cestovním ruchu, kde se ministerstvo pro místní rozvoj snažilo prosadit – opět při implementaci příslušné evropské směrnice, aby pojišťovny odškodňovaly postižené zákazníky padlých cestovek v plné výši nehledě na výši pojistky, kterou si cestovní kancelář sjednala.

„Obecně lze říci, že pojišťovny nepodporují současný trend povinných pojištění odpovědnosti pro nejrůznější profese a činnosti, který je patrný nejen na úrovni ČR, ale i na úrovni Evropské unie,“ vyjádřil se k tomu šéf České asociace pojišťoven. Dodal, že u některých činností, jako například v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má tato povinnost své opodstatnění.

„Není však možné, aby jeden komerční subjekt odpovídal za chyby druhého komerčního subjektu – to je i v EU bezprecedentní. Povinnost zajistit takovou právní úpravu, jež by poskytla ochranu spotřebitelům, má stát a neměl by ji přenášet na soukromoprávní subjekt,“ uzavřel Jan Matoušek.

Lukáš Petřík

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *