Ve velkém zjednodušení nám to ukazuje, proč je moc a vliv – v určité situaci, která právě nyní nastala –, víc než bohatství. Zatímco „takybohatý“ Trump z Bílého domu točí světovým kormidlem, anebo si to aspoň myslí, akcie Muskovy automobilky se výrazně propadaly. A tím se otřásala i jeho pozice nejbohatšího člověka na planetě.
Momentálním vítězem se zdá být šéf Bílého domu, jenž se z obchodníka ranku koňského handlíře stal mstivým handlířem. Trumpovo primitivní a zjednodušené vyjadřování, kdy není jasné, zda jde o jeho limit či o snahu přiblížit se americkým voličům, jejichž IQ se průměrně pohybuje mezi 90 až 110, pracuje s emocemi.
A ty, nikoliv překvapivě, na lidi fungují více než fakta. Když v televizi uvidíte mrtvé novorozeně po ruském bombardování na Ukrajině, ovlivní vás to víc, než statistika leteckých, raketových a dronových úderů nařízených Putinem od začátku nevyhlášené války. Prostě emoce versus fakta. Odedávna předem prohraný boj.
Takže Trump nabízí Američanům „emotivní nálepky“, aby lépe pochopili, co chce, aby si o jeho krocích mysleli. Proto rozpočtový zákon nazývá „velkým, krásným zákonem“. Všimněte si, na druhé straně, že Muskova reakce na rozpočtový zákon – „nechutná ohavnost“ a „fašírka z vepřového“, tyhle grády prostě postrádá. Jde sice o hodnocení přitažené za uši, ale emoce v něm zkrátka chybějí.
Čím vším si oba chlapíci následně vyhrožovali a co na sebe práskli, by vydalo na dlouhý seznam, kde každý z jeho bodů by byl na samostatný článek. Nakonec ale nic není tak horké, jak se to uvaří. Musk ze svého profilu na sociální síti X, kterou vlastní, smazal nejvíce útočné příspěvky na prezidenta. Dost možná pod tlakem akcionářů automobilky Tesla.
Elon Musk jí i tak letos už dost zavařil svými kontroverzními kroky z pozice šéfa „Oddělení pro efektivitu státní správy“ (DOGE) i z postu neoficiální Trumpovy pravé ruky, kdy šlo jak o nevybíravá vyjádření na adresu Ukrajiny, tak předvolení podporu německé krajní pravice a v neposlední řadě i o gesto, které v Evropě máme za nepokryté hajlování. Europoslanec Turek o tom ví své.
A tak zatímco Donald Trump mohl ze své pozice šéfa Bílého domu nad nedávnou roztržkou jen mávnout rukou s tím, že má důležitější věci k řešení, což je objektivně pravda, Muskovi nezbylo nic jiného, že ze střetu vycouvat. Tím se dostáváme k vysvětlení, proč byly právě nyní moc a vliv silnější než peníze a majetek.
Mnohem podstatnější je, že oba aktéři ukázali své stinné stránky. V případě obou pánů jim dominují mstivost a egoismus ve stylu „já ti ukážu, jak ti můžu ublížit“, doplněné impulzivností. A oba aktéři přitom byli – s nadsázkou řečeno –, až tak hlasití, že je slyšeli až v Moskvě a začali si z nich nepokrytě dělat legraci.
Tím se dostáváme k dalšímu poznání. To, že je někdo nejbohatší nebo nejvlivnější muž světa automaticky neznamená, že má i rozum. Neboli že je chytrý či inteligentní. Myšleno pohledem nás, obyčejných lidí. Kdyby totiž opravdu byli, a ne si to jen o sobě mysleli, svou roztržku by neřešili před zraky celého světa, a kdyby se tomu druhému opravdu chtěli pomstít, v tichosti by to plánovali.
A nešlo jen o politické divadýlko? Ne. Trump není politik, ale celoživotní obchodník s duší koňského handlíře (bez urážky vůči této profesi). Byť šéfuje Bílému domu, čili je v politické funkci a je členem politické strany (což nutně neznamená, že je politik). Ani Musk není politik, jen si pár měsíců pobyl v nejvyšším patře světové politiky. Je vizionář, ale taky excentrik se vším všudy. Viz jména jeho dětí.
Viděno aktuálním pohledem a bez růžových brýlí, naděje, že by se Donald Trump a Elon Musk nyní usmířili, se zdá být mizivá. Rozešli se v tom nejdůležitějším názoru, a sice jakým směrem by se Spojené státy měly ubírat. Zatímco Musk se snažil s až fanatickou sveřepostí ušetřit každý cent na vládních výdajích a rušil jeden úřad za druhým, Trump podepsal „krásný, ale rozhazovačný zákon“.
Trumpovo někdejší heslo „Make America Great Again“, čili učiňme Ameriku znovu velkou, se tak změnilo na „Zadlužme Ameriku ještě víc“. Což v případě země, která je největší světovou ekonomikou (jen těsně před Čínou) a jejíž zadlužení výrazně přesahuje 100 procent hrubého domácího produktu znamená, že to zaplatí američtí voliči a jejich potomci.
Donald Trump rád používá výraz „nemáš karty“. Když jsem v úvodu psal, že se americký prezident zdá být momentálním vítězem ve sporu s miliardářem Muskem, o Trumpových kartách jsem se nezmínil. Přestože anglické příjmení Trump v češtině znamená „trumf“, čili nejsilnější barvu v kartách, do budoucna jich prezident USA v totiž ruce moc nedrží.
Tou jeho nejslabší kartou je bezesporu věk. Už po výsledcích primárek před posledními prezidentskými volbami ve Spojených státech tamní média jízlivě komentovala, že půjde o „střet gerontů“. Trumpovi bude za pár dnů 79 let a jestliže se dožije konce svého druhého funkčního období, skončí v Bílém domě jako nejstarší prezident v celé historii Spojených států.
U Elona Muska jsou věk a čas naopak těmi největšími trumfy. Hned vedle peněz. Letos na konci června mu bude 54 a má několik let na to, aby si za pomoci své sociální sítě X, jedné z nejrozšířenějších na světě, vybudoval svou voličskou základnu i politickou stranu. Zájem o její vznik již ostatně na síti X testoval v jedné ze svých mstivých reakcí na Trumpův „krásný zákon“.
Otázka tedy zní, zda Musk, bývalý stážista z Bílého domu, má – anebo bude mít –, takové ambice. Pokud ano, je na cestě stát se politikem. Když by (třeba i se svou novou stranou) prezidentské volby vyhrál, mohl by zbortit všechno to, co jeho předchůdce, Donald Trump, vybudoval. A taky zrušit jeho „krásný zákon“, proti němuž brojil. Protože přesně tohle – když převezmou moc –, dnes politici dělají.
Soupeření deprivantských soutěžících bez emocí nemůže vyústit jinam než ve skvělý humor, podporovaný ironií, zakončený parodií.