Problém není jen vlastnické bydlení, ale častokrát i rozumný nájem. Celorepublikově sice nájemné víceméně kopíruje průměrnou mzdu (v posledních letech 6 až 7% růst ročně, pozn. aut.) – domácnosti v nájmu už si často nemohou dovolit dát za bydlení o moc větší část svých příjmů.
V nejžádanějších lokalitách v čele s Prahou se však podle zpráv realitních kanceláří výrazně zhoršuje dostupnost nájemního bydlení – o jeden byt se přetahuje násobně více zájemců než na začátku volebního období.
Pokud se nic nezmění, může růst nájmů do budoucna ve velkých metropolích v čele Prahou překonávat růst průměrné mzdy a vést k přílivu těch „co na to mají“ a odlivu „těch co ne“. To by vedlo k ještě výraznější koncentraci vysokopříjmových skupin v klíčových metropolích, a to zejména na úkor klasické střední třídy. Pravděpodobně nic, co by bylo z celospolečenského pohledu žádoucí.
Jak z toho ven? Problém je na první pohled v nedostatečné nabídce ať už vlastnického nebo nájemního bydlení v místech, kde lidé chtějí bydlet – zejména větší centra s atraktivními pracovními příležitostmi (Praha, Brno, Hradec Králové).
Většina řešení vedoucích k rozpohybování nabídky (nové výstavby) však bohužel není příliš rychlá a jednoduchá, a proto je politici buď nechávají ležet stranou a nebo si na nich v horším případě vylámou zuby:
Ať jde o rychlejší stavební řízení, digitalizaci státní správy, kvalitnější územní plánování, rozvoj dopravní infrastruktury nebo reformu daně z nemovitostí. Méně či více konkrétní doporučení nám v tomto směru opakovaně dávají i mezinárodní instituce – naposledy jen před pár týdny OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
Častokrát však při neschopnosti řešit problém na straně „nabídky“ politici sklouznou k jednoduché podpoře poptávky – například skrze dotované půjčky domácnostem (což je vidět i v řadě letošních předvolebních programů).
Tato rychlá řešení bohužel mohou nadělat více škody než užitku. Potíž je v tom, že domácnosti vybavené dotacemi mohou šroubovat ceny bytů i nájmů ještě výše a jediné, co se změní, nebude dostupnost bydlení, ale velikost státního dluhu.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
