V minulém roce nakoupily centrální banky do svých rezerv více než tisíc tun zlata a stály za zhruba pětinou globální poptávky. To je dvojnásobek oproti situaci v devadesátých letech. Centrální banky nakupují zlato ze dvou hlavních důvodů.
Za prvé jde o diverzifikaci rezerv, které typicky tvoří zejména dolarová, případně eurová aktiva. Příkladem je Česká národní banka, která znovu nakupuje zlato od roku 2023 – aktuálně drží přes 64 tun, cílový stav je 100 tun v roce 2028.
Druhým důvodem je geopolitická diverzifikace, která zesílila po začátku války na Ukrajině. V tomto případě hraje klíčovou roli snaha omezit dopady politických rizik, například západního sankčního režimu, který vedl ke zmražení významné části ruských devizových rezerv. Není proto až tak překvapivé, že nákupům zlata dominují tři země – Čína, Indie a Turecko.
Pohled na strukturu globálních rezerv v držení centrálních bank ukazuje na zhruba 20% podíl zlata. To je více než v případě eura (16 %), ale stále podstatně méně než americký dolar (46 %). Pokud bychom brali v potaz pouze měnové rezervy, pak činí podíl dolaru – přestože v čase pozvolna klesá – stále vysokých 58 procent.
Jinými slovy, dolar je nadále globální rezervní měnou a v nejbližších letech se na tom nic nezmění. Navzdory politikám Donalda Trumpa, jednoduše proto, že dolar nemá rozumnou alternativu. Tou není euro, ani čínské renminbi (byť by si to Číňané jistě přáli, pozn. aut.), jehož podíl v rezervách činí pouhá dvě procenta.
A popravdě řečeno vyzyvatelem dolaru není ani zlato. Éra zlatého standardu a následně i Brettonwoodského systému je minulostí, a přestože fiat peníze rozhodně nejsou dokonalé, pro moderní finanční systém jsou lepší volbou než nelikvidní aktiva typu zlata.
Autor je hlavní ekonom ČSOB Private Banking
(Redakčně upraveno)
