Za spotřebu podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) dávali v přepočtu na osobu v měsících červenci až září průměrně o zhruba 1200 korun více, než v měsících dubnu až červnu, jenže jejich příjem mezi danými dvěma čtvrtletími narostl průměrně na osobu jen o 500 korun.
Skutečnost, že Češi přestali loni v létě tolik spořit, ovšem nelze přeceňovat. Míra úspor totiž byla ve druhém čtvrtletí historicky zcela nejvyšší, tudíž jen těžko udržitelná. Tento rekord souvisel zejména s tím, že prostě nebylo, kde peníze utrácet.
Samozřejmě z důvodu karanténního uzavření podstatné části obchodů, restaurací či hospod, ale také z důvodu přechodu na práci z domova (home office) nebo z důvodu odstávek v průmyslové výrobě.
Až druhotně se přidal opatrnostní motiv, tedy to, že Češi spořili z důvodu obav z propuštění, nebo ze strachu z budoucího poklesu příjmu, souvisejících s nastupující ekonomickou krizí.
Tento opatrností motiv přetrval i ve třetím čtvrtletí, stejně jako Češi často už jen spontánně omezovali své útraty v restauracích, hospodách či obchodech. Tržby v těchto provozovnách nedosahovaly ani v létě zcela běžných úrovní, navzdory rozvolnění ekonomiky a navzdory uvolnění celkové atmosféry ve společnosti.
V důsledku ovšem míra úspor zůstala jen nepatrně výše v porovnání s posledním předpandemickým údajem, údajem ze čtvrtého čtvrtletí 2019, který činil 14,6 procenta.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
