Na druhou stranu cizinci tu příliš dlouho stále nepobývají, a dokonce to vypadá, že své pobyty v Česku meziročně dokonce mírně zkrátili. V průměru zde totiž nestrávili ani tři noci, cožnení zrovna známkou toho, že by Česká republika dokázala plně využít svůj potenciál.
Rovněž je vidět určitý mírný odklon Čechů, kteří se v letošním roce ve větším měřítku vydávají na dovolené v zahraničí. Přesto jejich tuzemské pobyty jsou pořád výrazně častější, než tomu bývalo před covidem.
Vlastně se dá říct, že covidová léta část Čechů přesvědčila, že dovolená se dá trávit i v Česku. Asi netřeba dlouze dodávat, jak Češi vlastně cestovní ruch v časech pandemie i po ní vlastně zachránili. Služby spojené s cestovním ruchem zažívají v letošním roce boom a přispívají tak k růstu české ekonomiky, zatímco průmysl zůstává v útlumu a stavebnictví se vyrovnává s vysokým propadem.
Letošní rok je s nadsázkou rokem cestovního ruchu, a to nejenom u nás, ale třeba i v Německu. Akcelerující cestovní ruch v podobě domácí i příjezdové turistiky je tak letos jedním z mála motorů českého hospodářství.
Přispívá k lepším výsledkům hotelů a restaurací, podporuje růst dopravy, včetně letecké, a odráží se i na návštěvnosti tuzemských turistických center, mezi nimiž dlouhodobě vyniká Praha, kam míří přes 60 procent zahraničních návštěvníků. Za metropolí pak s výrazným odstupem zaostává jižní Morava a Karlovarský kraj.
Ačkoliv se cestovnímu ruchu daří, k návratu na předpandemická čísla třeba v délce pobytu si budeme muset ještě chvíli počkat. Nelze navíc opomenout, že příznivá čísla druhého čtvrtletí ovlivnilo hokejové mistrovství světa, které zafungovalo jako magnet a zaplnilo hotely v Praze a Ostravě.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
