Oficiální americký index spotřebitelských cen dosáhl svého maxima v únoru 1975. Tehdy se vyšplhal až na 11,8 procenta. Této inflace se Spojené státy zbavily teprve během recese v letech 1980-82, kdy došlo k brutálnímu navýšení základní sazby až někam ke dvaceti procentům.
V roce 2022 učiní Federální rezervy (Fed, americká centrální banka, pozn. red.) a jejich předseda Jerome Powell znovu stejnou chybu. Po koronavirové pandemii totiž ekonomika a zejména trh práce trpí značně omezenou nabídkou, a tak jsou tradiční modely Fedu leda pro smích.
Powell si myslí, že se po odeznění pandemie miliony Američanů vrátí do práce a zaplní aspoň část z 10,4 milionů volných pracovních míst. To je ale evidentně omyl. Část z nich už kvůli krizi odešla do předčasného důchodu, a řady amerických pracujícím tak prořídly.
Velkým rozdílem mezi dneškem a včerejškem je, že díky pandemii značná část pracujících procitlá Lidé ve všech sektorech a příjmových skupinách si uvědomují, že mají větší moc, než kdy dřív. Požadují lepší zacházení – lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy, větší flexibilitu a smysluplnou práci.
To má spolu s neustálými finančními tlaky na produkční straně, energetickou krizí a nedostatkem pracovních sil za následek bezprecedentní růst mezd ve většině odvětví, který ve 4. čtvrtletí (příštího roku, pozn. red.) dosáhne dvojciferných hodnot (v přepočtu na rok, pozn. aut.).
V důsledku toho přesáhne americká inflace ještě před počátkem roku 2023 poprvé od 2. světové války 15 procent ročně. To konečně přiměje Fed k aktivitě. V zoufalé snaze dostat inflaci pod kontrolu začnou rychleji zpřísňovat monetární politiku, je to však příliš málo a příliš pozdě. Centrální banka už ztratila veškerou důvěryhodnost a bude dlouho trvat, než ji získá zpět.
Autor je vedoucí oddělení makroekonomické analýzy Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
