Během května si tedy dokázaly odložit 15 miliard korun, což je oproti dubnovým 26,7 miliardy návrat k průměru, ale vše naznačuje, že v příštím měsíci by bájné hranice mohlo být dosaženo, protože loni v červenci se úspory zvýšily o 19 miliard.
Podle Eurostatu se míra úspor domácností v České republice ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 zvýšila na 19,22 ze 17,3 procenta ve třetím čtvrtletí roku 2024. Podle Českého statistického úřadu to bylo 18,3 procenta a toto číslo se nezměnilo ani v prvním čtvrtletí letošního roku.
Míra osobních úspor v Česku od začátku století dosahuje v průměru 13,05 procenta, rekordní byla v prvním čtvrtletí roku 2021, kdy dosáhla historického maxima 24,4 procenta, zatímco ve třetím čtvrtletí roku 2001 klesla na rekordní minimum 7,78 procenta.
Zatímco hrubé úspory, kterými jsme tuto stať začali, vyjadřují příjmy, které domácnosti nespotřebují, ale uloží si je na bankovní účty nebo do jiných instrumentů, tak hrubá míra úspor vyjadřuje, jaké je to procento z těchto příjmů.
Signalizuje to, jak vysoká je finanční stabilita českých domácností či jejich potenciál pro investice. Na druhé straně může být indikátorem toho, zda domácnosti neutrácejí víc, než vydělávají, a zda se dokáží připravit na budoucí výdaje, což banky mimořádně zajímá.
Největší radost jim pak činí, když lidé nechávají peníze na neúročených běžných účtech, což je skoro polovina veškerých bankovních vkladů (1,47 bil. Kč). Na termínovaných vkladech, kde mají české domácnosti zaručený výnos bez ohledu na to, jak ČNB manipuluje se svými sazbami, bylo v květnu stejně jako v dubnu pouhých 626 miliard korun.
Není vyloučeno, že to může být projev nedůvěry k bankám a jejich trikům, která se projevuje tím, že Češi nechtějí nechávat své peníze v držení bank příliš dlouho a raději si ponechávají otevřenou možnost je kdykoli vybrat.
Od roku 2016 nikdy vklady na běžných účtech neklesly pod bilion korun a vždy tvořily zhruba polovinu veškerých úspor. Rekordní byly v době covidu, kdy po osm měsíců neklesly pod 1,8 bilionu korun.
