S oživením ve třetím čtvrtletí přišlo i relativní zlepšení a zmenšení schodku na necelých šest procent. Tyto deficity se automaticky propisují i do vývoje dluhu, který se v případě eurozóny dostal na konci třetího kvartálu nad úroveň 93 procenta hrubého domácího produktu (HDP).
Samozřejmě jsou to „jen“ relativní čísla, takže odrážejí i propad jmenovatele v podobě nominálního HDP, nicméně svoji vypovídací schopnost nepochybně mají. Navíc zdaleka totiž nejde jen o HDP, protože nominální dluh jako takový se v tomto čase zvýšil v meziročním srovnání o 943 miliardy eur.
Je to dokonce více, než v časech finanční krize po pádu banky Lehman Brothers. A vzhledem k tomu, že návrat k normálu zůstává stále ještě vzdálený, s takto vysokým dluhem se trhy budou muset naučit žít.
Nakonec jim v tom úspěšně napomáhá Evropská centrální banka (ECB), která funguje jako největší věřitel jednotlivých států a jak vyplývá z jejího jednání v minulém týdnu, hodlá v této úspěšné politice dál pokračovat.
Ve svých portfoliích už má mimochodem bondy za 3,7 bilionů eur, z nichž větší část tvoří právě dluhopisy jednotlivých členských zemí.
Nejvíce zadluženými zeměmi eurozóny zůstávají Řecko, Itálie a Portugalsko. Dluh té první na konci třetího čtvrtletí dosáhl dvojnásobku ročního HDP (přesně to bylo 199,9 %), Itálie zase poprvé překonala hranici 150 procent (154,2 %) a Portugalsko 130% metu (130,8 %).
Klub zemí s dluhem přesahujícím sto procent HDP se za poslední rok rozrostl z pěti na sedm a asi nemá smysl dodávat, že do něj patří i druhá největší země platící eurem – Francie, která se mimochodem podílela na onom zmíněném biliónovém navýšení dluhu nejvíce.
A jak si v tomto dluhovém víru vedla ČR? Její dluh rovněž svižně rostl a dostal se za hranici 38 procent HDP, tedy na úroveň, kde byl naposledy v roce 2016. V meziročním srovnání její relativní zadlužení vzrostlo sedmým nejpomalejším tempem a je tak čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU.
Autor je analytik ČSOB
(Redakčně upraveno)
