Všechny politické strany se před volbami ohánějí tím, jak jim jde o obyvatele České republiky, jak budou urychleně řešit problémy „obyčejných lidí“. Dva měsíce po volbách je ale politická situace naprosto katastrofální.
Samozřejmě, jsme v období, kdy se předává moc z jedné koalice na druhou. To se nikdy neděje naprosto lehce, ale to, co se odehrává letos, zatím předčilo všechno z minulosti. Politici neřeší nic podstatného, jenom se mezi sebou handrkují a řeší své osobní problémy.
Můžeme si připomenout několik příkladů. V čele sněmovny stanul Tomio Okamura, šéf SPD, přestože jeho hnutí dosáhlo nejhoršího volebního výsledku ve své historii. Je to poprvé v historii, co má takto malý poslanecký klub svého předsedu dolní komory.
Okamura je politik, který je spíše ostudou než přínosem pro Českou republiku. Je to také ostuda hnutí ANO, které ho v rámci politického holportu do čela sněmovny poslalo. Ale pokud Andrej Babiš nechce, aby ho poslanci vydali k soudu kvůli kauze Čapí hnízdo, musí dělat takové obchody.
Okamura prohlásil, že chce být mostem mezi koalicí a opozicí, že podává ruku všem. Jenže první věc, kterou jako nový předseda sněmovny učinil, bylo, že nechal sundat ukrajinskou vlajku z budovy dolní komory. Takovými kroky chce Okamura zasypávat politické příkopy?
Okamurova gesto navíc nemá pro obyvatele republiky žádný přímý dopad. Levnější chleba po něm nebude. Je to jen zbytečné plácnutí do vody, které pouze přiložilo pod kotel názorového rozdělení společnosti.
Dosluhující koalice v čele s ODS zase dlouhé týdny odmítá poslat do nové sněmovny návrh státního rozpočtu, který připravila ještě končící vláda. Tahanice o tento nejdůležitější zákon státu dospěla do naprosto nedůstojného stavu.
Vzájemné okopávání kotníků zástupců koaličního i opozičního tábora je opět zcela zbytečné. Neuplyne snad den, kdy by se kolem tohoto „problému“ neobjevilo nějaké silácké prohlášení. Snad tomu už bude konec. Minimálně část veřejnosti pokládá tento nesmyslný spor za hloupý.
Kapitolou samou pro sebe je předseda vítězného ANO Andrej Babiš, který sice slibuje, jak se díky němu budou mít lidé lépe, ale v uplynulých týdnech řeší spíše vlastní osobní problémy než funkční vládu, která by mimo jiné byla důstojným partnerem celé Evropské unie.
Zcela zásadní je, že Babiš coby budoucí premiér a současně majitel holdingu Agrofert musí vyřešit svůj naprosto flagrantní střet zájmů. Nestačí to udělat tak, že Babiš řekne, že to už podle svého pohledu vyřešil. Musí to být skutečné řešení.
Protože jinak hrozí, že Evropská komise začne odmítat proplácet České republice dotace, které získá z národních zdrojů právě Agrofert. Babiš se tak opět může stát jedním z hlavních témat Evropského parlamentu, jak tomu bylo už před lety.
A samozřejmě je tu stále také kauza Čapí hnízdo. Babiš samozřejmě počítá s tím, že ho poslanecká většina nevydá k soudnímu přelíčení, kde u reálně hrozí trest. Není to samozřejmě zadarmo, což je vidět při sestavování koalice. Ostatně ve stejné pozici je stíhaný Tomio Okamura.
