Proč úplné nahrazení dolaru není realistické a proč se dá spíše očekávat rostoucí regionální měnové centra a fragmentaci globálních finančních toků, což bude mít dalekosáhlé geopolitické i ekonomické důsledky, si rozebereme v následujících dnech v našem Tématu týdne.
Americká dolar dlouhodobě funguje jako pilíř světového finančního systému. Od konce druhé světové války až do současnosti si americká měna udržela postavení hlavní rezervní, obchodní a transakční měny.
Její role je podpořena likviditou amerických kapitálových trhů, hlubokým a likvidním sekundárním trhem státních dluhopisů a sítí institucí a pravidel, které globální obchod a finance téměř výlučně denominují v dolarech.
Současně rostou ambice skupiny BRICS+ (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika, Egypt, Etiopie, Írán, Spojené arabské emiráty, Indonésie a Saúdská Arábie, pozn. red.) a dalších aktérů oslabit tuto dolarovou hegemonii.
Jde o kombinaci politických, ekonomických a bezpečnostních cílů: Snahu snížit zranitelnost vůči americkým sankcím, získat větší nezávislost v mezinárodních platbách a posílit vlastní geopolitický vliv.
Hlavní světová měna
Tyto snahy se projevují jak v budování alternativních platebních infrastruktur, tak v diverzifikaci devizových rezerv a podporou procesu, aby se domácí měny staly mezinárodním platidlem.
Dolarová mezinárodní dominance má kořeny v poválečné architektuře Bretton Woods i ve strukturách, které z ní vzešly. Brettonwoodský systém s pevným kurzem měn vůči dolaru (a dolaru krytého zlatem, pozn. aut.) nastavil americký dolar jako středobod mezinárodního systému.
I po kolapsu systému zlatého standardu v 70. letech se dolar udržel díky několika faktorům: Hlavní světové rezervní měně odpovídaly rozsáhlé americké finanční trhy, likvidita a bezpečnost amerických aktiv, zejména státních dluhopisů, a klíčová role USA v poválečné bezpečnostní architektuře.
Petro-dolarový mechanismus — dohody, které historicky propojily ropný obchod s dolarem — dále posílil poptávku po dolarech v mezinárodním obchodu. Díky tomu se dolar stal „měnou poslední instance“ — aktivem, do kterého se hrnou investoři v době nejistoty.
Stabilita a předvídatelnost amerického finančního systému, spolu s důvěrou v americké instituce, vytvořily síť, kterou je obtížné rychle nebo bezbolestně nahradit. Přesto existuje snaha o „dedolarizaci“.
Jak se zbavit závislosti
Jde vlastně o proces, kdy státy a instituce snižují svou závislost na dolaru. V praxi se to projevuje třemi hlavními způsoby. Prvním je změna struktury devizových rezerv centrálních bank směrem k vyššímu podílu jiných měn nebo komodit.
Druhým pak uplatňování domácích nebo regionálních platebních mechanismů a třetím bilaterální obchodní dohody denominované v jiných měnách.
Už dnes lze statisticky sledovat pomalý pokles podílu dolaru v rezervách některých centrálních bank a rostoucí význam jiných aktiv — zejména čínského jüanu a zlata.
Některé státy však dedolarizaci praktikují aktivněji: Rusko a Írán (v reakci na sankce) a Čína (v rámci dlouhodobé strategie internacionalizace jüanu) snižují podíl dolaru v obchodních a rezervních operacích.
Naproti tomu Indie přistupuje k této otázce selektivně: Posiluje regionální rozměr obchodu a platby v rupiích, ale zůstává výrazně proexportně orientovaná na dolarovou infrastrukturu.
Motorem těchto iniciativ často nejsou jen hospodářské úvahy, ale i geopolitické nátlaky — především riziko amerických sankcí, které činí držení a transakce v dolaru potenciálně zranitelnými. Sankce tak slouží jako silný motivátor k hledání alternativ.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
Pokračování zítra
