Plánovaný tendr ovšem získává nyní řadu trhlin. Co se vlastně přihodilo? A jaké jsou ekonomické aspekty současné situace okolo klíčového energetického projektu? Pěkně popořádku. Vláda se rozhodla pro tendr, do nějž se původně přihlásila francouzská (státní firma, pozn. red.) EdF, korejská společnost Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) a v neposlední řadě americký Westinghouse.
V červenci 2024 byla jako vítěz tendru vybrána jihokorejská KHNP. Nicméně k podpisu smlouvy s vítězem tendru již nedošlo. EdF podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), která byla zamítnuta. EdF to nevzdala a podala žalobu k regionálnímu soudu v Brně, který předběžným opatřením zablokoval podpis smlouvy do doby, než rozhodne o žalobě.
Navíc Evropská komise požádala Českou republiku o odklad podpisu smlouvy, aby mohla prošetřit, zda KHNP neobdržela zahraniční subvence, toto stanovisko ale podle jejího mluvčího není právně závazné. Není tajemstvím, že EdF si porážku v jaderném super tendru vůbec nepřipouštěla, měla totiž dobré důvody.
EdF by sice mohl být lokální trh „putna“, ale zároveň nemůže připustit možnost, že na EU trhu došlo v soutěži k „podseknutí“ ceny a KHNP by tak fakticky nedovoleně subvencovala cenu za velký jaderný reaktor. To by pak mohl být velmi nebezpečný precedent v EU, kde by Francie chtěla být „hegemonem“ v realizaci jaderných zakázek.
Jaderná energie tvoří přibližně 40 procent české energetické produkce. Zpoždění výstavby nových bloků v Dukovanech může ohrozit plánované nahrazení stárnoucích reaktorů a snahu o snížení závislosti na fosilních palivech, o doplnění nestabilních obnovitelných zdrojů ani nemluvě. První nový blok je plánován na rok 2036, druhý o dva roky později.
Zkušenosti s ekonomickým dopadem zpoždění jsou široce známé, své o tom ví např. ve Velké Británii. Projekt dvou reaktorů typu EPR byl zahájen v roce 2016 s plánovaným spuštěním v roce 2025. Nyní se očekává spuštění nejdříve v roce 2029, přičemž náklady vzrostly z původních 18 miliard liber na 46 miliard liber.
V případě ČR by se projekt za situace velkého zpoždění mohl ukázat jako dlouhodobě finančně neřiditelný. Jaderný tendr s konečnými náklady okolo 1 200 miliard Kč (fakticky jedna šestina českého hrubého domácího produktu v dnešních cenách, pozn. aut.) by mohl být ekonomicky příliš náročný.
V každém případě řešení komplikovaného problému, který ovlivní celou naší energetickou budoucnost, spadne na další vládu. Možná tak nezbude, než začít soutěž o výstavbu reaktorů úplně od začátku.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
