Tváří v tvář silné opozici levicové aliance NUPES a krajně pravicového Národního shromáždění Marine Le Penové nemá vláda jinou možnost, než schválit zásadní zákony a rozpočet na rok 2023 urychleným výnosem. Obcházení zákonodárců ale nemůže být způsob, jak v demokracii vládnout. Alespoň ne z dlouhodobého hlediska.
Macron zvažuje předčasné volby po rozpuštění parlamentu. Průzkumy naznačují, že to není řešení, protože by to stejně vedlo k závislosti na parlamentu. Macron si uvědomí, že mu na další čtyři roky přistřihli křídla a není schopen prosadit svou důchodovou reformu.
Rozhodne se proto následovat příkladu Charlese de Gaulla z let 1946 a 1969 a počátkem roku 2023 neočekávaně abdikuje. V televizním projevu kritizuje postoj opozice a oznamuje, že odchází z politiky.
Zatímco se Francie připravuje na nové prezidentské volby, Macron se rozhodne uskutečnit svůj dávný sen o založení start-upu. Macron se ale vnitřně nevzdává myšlenky na návrat k moci.
Doufá, že ho jeho příznivci a mlčící většina vrátí na trůn, až se Francie propadne do politického zmatku, jako se to stalo de Gaullovi v roce 1958.
Macronova abdikace však otevře dveře Elysejského paláce krajně pravicové Marie Le Penové, což ohromí nejen celou Francii, ale i sousední země, a přinese nový problém celé Evropské unii, která už teď stojí na vratkých institucionálních nohách.
Autor je vedoucím oddělení makroekonomických analýz Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
