Sdružení zaměstnavatelů si pravidelně stěžují, že daně ve výrobním sektoru trestají vyšší produktivitu a konkurenceschopnost. „Toto oznámení má pro francouzskou ekonomiku zásadní význam. Na podobné opatření čeká zdejší průmysl už celá desetiletí,“ prohlásila na Twitteru bývalá šéfka hlavního zaměstnavatelského sdružení ve Francii, Laurence Parisot.
Francie má téměř nejvyšší zdanění výroby v celé Evropě
Daně z výrobního sektoru jsou ve Francii tvořeny velmi nesourodou skupinou povinných odvodů, které platí většinou, ale nikoli výhradně odchodní společnosti. V rámci národohospodářských účtů totiž do této kategorie patří také daň z nemovitostí, kterou platí majitelé domů. Jako daň z výroby se tedy označuje více než desítka různých odvodů s nízkými jednotkovými výnosy.
Zhruba 80 % celkových daňových příjmů tak pochází z celkem 13 různých typů daní. Mezi nejdůležitější patří contribution sociale de solidarité des sociétés (C3S, solidární sociální daň obchodních firem) z obratu, cotisation foncière des entreprises (CFE, daň z firemního majetku) a cotisation sur la valeur ajoutée des entreprises (CVAE, daň z přidané hodnoty).
Firmy kritizují zejména C3S, protože ta se uplatňuje v každém stádiu výroby zvlášť, čímž prodražuje případný přesun celého hodnototvorného řetězce do Francie a má negativní dopady na produktivitu.
Podle údajů agentury Eurostat jsou francouzské daně uvalené na výrobní sektor druhé nejvyšší v Evropě a vyšší jsou už jen ve Švédsku. Tam je však, na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí, sociální zabezpečení financováno z větší části právě z daní a nikoli ze sociálního pojištění. Ve Francii činí daně ve výrobním sektoru 4,9 % HDP, zatímco v eurozóně obecně jsou to 2,2 % a v Německu dokonce jen 0,7 %.
Vítané opatření sníží rozdíl v konkurenceschopnosti mezi Francií a Německem
Rozhodnutí snižovat každoročně nejméně do roku 2022 daně ve výrobním sektoru o deset miliard euro představuje významný a dobře načasovaný krok, který pomůže posílit konkurenceschopnost jednotlivých podniků a přiblížit podnikatelské prostředí Německu. Jde o nové opatření z komplexní sady prorůstových reforem, které Macron zavádí, aby umožnil Francii realizovat její potenciál.
Navíc je toto snížení daní zhruba o pět miliard euro ročně větší, než zaměstnavatelé požadovali. Po zavedení tohoto vítaného rozhodnutí by se měl rozdíl ve zdanění výroby mezi Francií a Německem snížit o třetinu. V této fázi zatím není jasné, kterou daň hodlá vláda snížit, případně zcela zrušit, protože jednání dosud pokračují, ale firmám by rozhodně pomohlo, kdyby to bylo C3S (solidární sociální daň právnických osob).
Dlouhodobá nejistota
Z dlouhodobého hlediska není jisté, zda snížení daní přetrvá i po roce 2022, kdy se ve Francii konají prezidentské volby. Vláda dosud neoznámila, jestli jde o trvalé snížení daní, nebo pouze o dočasné opatření, které má firmám pomoci znovu nastartovat výrobu a vyrovnat se s ekonomickým šokem způsobeným virem covid-19.
V této fázi nejspíš ještě nepadlo konečné rozhodnutí. Zatím však není žádný spěch, neboť se očekává, že bude plán obnovy, který zahrnuje i navrhované snížení daní ve výrobním sektoru, přijat až v září, tedy po parlamentních prázdninách.
Autor je vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
