
V žádném jiném měsíci letošního roku neklesl indikátor důvěry podnikatelů ve stavebnictví v ekonomiku tak výrazně, jako právě v srpnu – v únoru a v dubnu to bylo o dvě procenta. Na druhé straně přes dvě procenta indikátor důvěry letos povyskočil jen v lednu (o 2,5 %), nepochybně i pod vlivem pozitivních očekávání souvisejících s novým rokem.
Horší jsou – v porovnání s červencem – i srpnové výhledy podniků ve stavebním sektoru pro období příštích tří měsíců: Podnikatelé nejenže očekávají pokles tempa růstu stavební činnosti, ale také zaměstnanosti.
Přitom ještě v lednu více než třetina firem (35 %) v konjukturálním průzkumu uváděla, že hlavní překážkou pro ně letos bude, podobně jako v průmyslu, nedostatek zaměstnanců. A očekávání vývoje celkové ekonomické situace pro období příštích tří i šesti měsíců jsou také nižší.
České stavebnictví se potýká s celým souborem problémů, jako je nízká poptávka stavebních prací, útlum veřejných zakázek, ceny stavebních prací, nedostatek pracovníků a obrovská administrativní zátěž.
Tím hlavním tuzemským problémem je však nepochybně složitá legislativa a váznoucí rekodifikace stavebního práva.
Už pár týdnů je přitom jasné, že od letošního září, jak původně plánovalo a slibovalo ministerstvo pro místní rozvoj, novela stavebního zákona s tzv. fikcí souhlasu platit nebude. Odborníci si přitom od zavedení tohoto institutu slibovali urychlení povolovacích procesů, které v době ekonomického boomu tuzemské stavebnictví paralyzují.
Podle evropských statistik povolování stavby v Česku trvá oproti EU dvakrát tak dlouho, respektive stavební řízení je v České republice jedno z nejdelších v Evropě. A na žebříčku Světové banky, pokud jde o povolovací proces ve stavebnictví, se vloni Česká republika propadla ze 127. místa na 156. pozici.