Pokud jde o rychlost získání stavebního povolení, tak tam jsou na tom české stavební úřady s 246 dny ještě hůře. Ze 190 sledovaných zemí trvá vyřízení celého procesu déle jen ve dvaceti z nich. Můžeme se sice utěšovat, že tak špatně jako Kambodža, kde investor na povolení čeká dlouhých 652 dnů, na tom ještě nejsme.
Ale například súdánští stavební úředníci jsou o šest dnů rychlejší než jejich kolegové v Česku, stejný čas jako u nás pak povolování zabere v Uzbekistánu. Nejsem si jistý, zda zrovna tohle jsou státy, se kterými bychom se měli poměřovat. Pojďme si spíš vzít příklad z Koreje, kde se všechno stihne už za 27,5 dne.
O něco tristnější je statistika ukazující, kolik procedur (oficiálních komunikací se třetí stranou, například státním úřadem) musí stavebník podstoupit. Česku s 21 úkony patří 13. příčka od konce. Je sice lepší než Moldávie (28 procedur) či Tádžikistán (25 procedur), ale premiantovi Rusku se dvěma procedurami se nemůže ani zdaleka rovnat. Navíc u rezidenčních projektů je počet nutných procedur výrazně vyšší. Nedávno jsme u jednoho konkrétního projektu spočítali, že jen dotčených orgánů jsme pro vyjádření museli oslovit na šest desítek.
Opakovaně upozorňuji na to, že český legislativní Kocourkov vede k tomu, že máme nejsložitější proces povolování nových staveb ze zemí EU a bohužel patříme k nejhorším i v rámci celého světa. A to Světová banka vychází pouze z legislativních dat platných pro povolování skladových prostor. Pokud bychom vzali v potaz pouze větší rezidenční výstavbu, tak se obávám, že bychom se propadli ještě o něco níže. Na trhu jsou totiž i takové projekty, které se povolují už více než deset let a stále nejsou schválené.
Na komplikovanost povolovacího procesu přitom nedoplácí pouze investoři či drobní stavitelé, kteří si chtějí postavit rodinný domek či jinou menší stavbu, ale úplně všichni. Vede to totiž k tomu, že vázne budování potřebné infrastruktury. Výrazně chybí například nové byty, proto roste jejich cena a úměrně tomu i nájemné. Nestaví se dostatek dálnic a rychlostních silnic, takže musíme stále jezdit po nebezpečných a nevyhovujících komunikacích, o chybějících obchvatech dopravou nejdotčenějších měst ani nemluvě.
Aktuální data Světové banky, které však nic zásadně nového nepřinesla a jsou už několik let podobně alarmující, by měla přimět odpovědné politiky k tomu, aby urychleně zásadně zjednodušili povolovací proces. Bez toho se do společnosti vyspělých zemí nikdy nedostaneme a budeme se pořád potácet na chvostu – daleko i za spoustou států považovaných za rozvojové.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
