„Tu změnu jazyka, která obklopuje obchod, vnímáme všichni. Ve většině případů jsme až dosud obchod brali jako nějakou arénu vzájemných zisků, kde by všichni měli něco získávat. Do obchodního jazyka se ale nyní dostávají otázky zranitelnosti – kde jsme zranitelní, nebo naopak, kde můžeme někoho jiného zranit – v případě, že to bude třeba,“ konstatoval Michal Kořan.
Ve střední Evropě je podle něj v tuto konkrétní chvíli hledat příležitosti obtížnější, než v jiných částech světa; příležitosti vidí pro země, jako je Mexiko, Vietnam či Jižní Korea, kde jsou zřetelné posuny z hlediska investic anebo ekonomicko-politického zájmu ze strany velkých hráčů.
„Transformace z hlediska datové či digitální ekonomiky v regionu střední a východní Evropy zatím neproběhla, nebo probíhá, ale ne dostatečně zajímavě. Naopak zranitelnosti, jak z hlediska importu, tak exportu, se v posledních měsících jednoznačně obnažily,“ domnívá se Kořan. „Velmi pravděpodobně nás doběhne ekonomický cyklus, kdy za inflací přijde recese a s tím i omezení poptávky,“ predikuje.
„Zranitelnost jsme si uvědomovali už dříve, ale německá a středoevropská závislost na ruských energiích za posledních deset let šla raketově nahoru. Pokud se uplácá nějaké příměří (mezi Ruskem a Ukrajinou), otázkou je, jakou cestou se Evropa vydá. Zda tou pohodlnou, kdy se necháme se znovu zasítit do ruského odběru energií, anebo nikoliv,“ dodal.
Začne Evropa tahat za ten zodpovědnější konec nebo ne? „Viděl bych to na 70 procent pro odpovědnost, 30 procent pro lenost,“ odpověděl zakladatel Global Arena Research Institute s tím, že až doteď byla patrná pohodlnost. Rusko sice podle něj má bezprostřední obrovskou páku v oblasti energií, ale jeho závislost na západních ekonomikách je daleko komplexnější.
„Kromě základních minerálních zdrojů nemá Rusko nic z toho, co potřebujeme, a naopak. Rusko je závislé na západních technologiích a nejde jen o ty vyspělé, jako třeba čipy, ale týká se to strojírenství, letectví či oblasti dopravy,“ vysvětlil Michal Kořan. Za vznik paralelních obchodních světů by však považoval, pokud by docházelo k transferu technologií mezi Čínou a Ruskem.
Podle Kořana je třeba rychle udělat „digitální a zelený přechod“ a strukturálně se odstřihnout od Ruska. Týká se to zejména Česka, Polska, Slovenska, Německa a částečně Maďarska: „Jde o země s převahou průmyslu, které jsou závislé na klíčových komoditách, ať už je to strojírenství nebo elektrotechnika. Také naše závislost na Číně je obrovská, zejména pokud jde o Německo a Česko.“
„Jenomže to není taková legrace. Bavíme se o transformaci už patnáct let a máme strašně moc plánů, jak digitalizovat českou ekonomiku, a jak ji ozelenit, ale když dojde na lámání chleba, tak mám pocit, že jsme pořád ve velmi podobné situaci, jako kde jsme byli předtím,“ dodal.
Zaměstnanost a zranitelnost importu podle Kořana přesně lícuje s tím, které regiony v Česku jsou nejvíce závislé na průmyslu a které jsou zároveň nejvíce zranitelné z pohledu zelené tranzice, a kde chybí digitální dovednosti. Obě tranzice podle něj budou mít v těchto regionech obrovské sociální dopady.
