Koncem 18. století znělo nejvýznamnější heslo francouzských revolucionářů: „Liberté, égalité, fraternité.“ Dnes se v Evropě znovu vzmáhá „revoluční duch“ a zejména mladší voliči se bouří proti současnému stavu světa. Oči všech se upírají na německé volby, které 26. září pravděpodobně přinesou černo-zelenou alianci, a je dokonce možné, že němečtí Zelení získají kancléřský úřad.
To by byla opravdu revoluce. Strana zelených je pro EU, proti Rusku a Číně, proti projektu Nordstream 2 a zejména rezolutně pro odstranění německé Schuldenbremse, tedy ‚dluhové brzdy‘, na níž stojí politika německé fiskální střídmosti.
Tyto volby také s největší pravděpodobností ukážou, jak jiní musí být politici mladé generace. Angela Merkelová, která vyrůstala ve Východním Německu a mluví plynně rusky, byla šetrná a trpělivá, a často využívala vědecký modus operandi. Její politika se nenechala unášet rozbouřenými vlnami sociálních médií, vycházela z dostupných faktů a času, který měla k dispozici.
A i když Merkelová osobně stála do značné míry i za německým exportním zázrakem, zanedbávala investice do německé infrastruktury. A tak Německo patřilo k zemím s nejpomalejším internetovým připojením a s nejnižší mírou zavádění digitálních technologií.
Německá politika obvykle nepřinášela naději a vizi do budoucna, ale řešila nápravu chyb z let minulých. Byla ztělesněním kompromisu. Ale mladí Evropané si žádají pravý opak. Chtějí evropskou vizi, která je zelenější než dřív a která přináší naději na dobrou práci a vlastní bydlení. Nechtějí v politice staré struktury, které řeší priority včerejška, a když už musí o něčem rozhodnout, tak vždycky tak, aby nedělaly vlny.
V tomto výhledu se náš tým plně soustředil na dopady možného vítězství Zelených v Německu, důsledky nadměrného množství evropských dluhopisů, změny demografie a odchodu Británie z Evropské unie.
Autor je hlavní ekonom a CIO Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
