A odpověď? „Ano, je to pravda. Akorát to není prosazené, ale pouze ve stádiu jednoho z návrhů, který ještě musí schválit Evropská komise a Evropský parlament. A nejde o strop ve smyslu pevné ceny, ale o příslib uvolnit více povolenek, než bylo dosud v plánu, pokud cena povolenky dosáhne 45 eur.“
Ve skutečnosti je trvalé zastropování cen emisních povolenek nesmysl. A minimálně v Bruselu to dobře vědí. Šlo by totiž proti samé podstatě toho, jak podle příslušné ekonomické teorie mají povolenky fungovat a čemu mají sloužit.
Mají sloužit jako postupně se utahující smyčka. Kdo věří v trvalejší zastropování cen povolenek, nerozumí tomu, jak fungují a nezná teorii v jejich pozdí. Jejich zastropování by z nich fakticky učinilo uhlíkovou daň. Proč tedy není zavedena uhlíková daň rovnou?
Protože ekonomická teorie mnohdy povolenky preferuje před uhlíkovou daní jakožto prostředek toho nejúčinnějšího, tedy celospolečensky nejlevnějšího, způsobu plošné dekarbonizace. A to právě proto, že jejich cena, tedy vlastně „sazba“, není fixována, jako je fixována sazba daně.
Trh s povolenkami funguje tak, že vláda, případně Evropská komise v případě EU, postupně snižuje nabídku povolenek. Běžně se snížení nabídky pohybuje v jednotkách procent ročně, typicky od tří do pěti.
Toto omezování nabídky v režii vlád, případně tedy Evropské komise, vytváří tlak na postupný, dlouhodobý růst cen emisních povolenek. Ten tedy nyní nežádoucím vedlejším efektem, nýbrž nejvlastnějším záměrem a plně zamýšleným a kýženým projevem.
Právě proto je přímo v „DNA“ povolenek, aby jejich cena postupně, setrvale narůstala. A podobný princip jako pro povolenky podnikové, má platit i pro povolenky pro domácnosti. Ano, také emisní povolenky pro domácnosti mají sloužit jako postupně se utahující smyčka.
Postupné utahování totiž znamená, že nakonec budou k dekarbonizaci donuceny všechny domácnosti v celé EU, z nichž každá má přirozeně poněkud jiný práh (finanční) bolesti. Který zná jen on. Někdo koupí tepelné čerpadlo a elektromobil už při ceně povolenky 45 eur, někdo až při ceně 250 eur.
Je ale nesmysl, aby se smyčka neutahovala. To by bylo, jako ji někomu jen tak nasadit volně na krk a nechat být. Pak by ale bylo jedno, zda ji na krku má či ne. Proto se smyčka musí a bude utahovat. Proto tedy cena povolenky postupně poroste. Proto je nesmysl věřit v trvalejší zastropování; vždyť to by bylo jako smyčka volně hozená kolem krku – nesloužila by svému účelu.
Proto také se Fialova vláda podle všeho chytila do pasti nastražené Bruselem; nyní mu odkývne hození smyčky kolem krku ve slepé víře, že ta se nebude utahovat, ačkoli tím pádem by z hlediska Bruselu nemělo žádný smysl ji komukoli kolem krku dávat, byť zpočátku volně.
Zpočátku si skutečně lze představit něco na způsob zastropování, třeba v prvních dvou letech existence systému emisních povolenek pro domácnosti, nemůže však jít i trvalý princip. Jednoznačným signálem, že smyčka se bude utahovat – a že trvalejší zastropování dodrženo nebude – je samotný akt jejího nasazení kolem krku. Tedy samotný akt zavedení povolenek.
Jediný způsob, jak se vyhnout postupnému utahování smyčky, je vůbec žádné povolenky nezavádět. O tom ale Brusel jednat nehodlá.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
